Devatenáctý dopis
Moje budoucí já,
že já se pořád snažím. Na moji obranu, nebyl to můj nápad, akorát jsem to měla odmítnout rovnou a nenechat se překecat. Fajn je, že aspoň někdo je na mý straně, ale i tak je mi z toho fakt na houby. Začalo to tím, že mi zavolal Ylermi. Čekala jsem, že mě pozve někam ven, možná sám, možná s celou partou, ale každopádně jsem za to byla v tu chvíli ráda. To jsem ale ještě netušila, co mě čeká. Nebo takhle, tušila, ale nechtěla si to připustit. Mělo mi to ale dojít už během toho rozhovoru, který probíhal nějak takhle:
Ylermi: Čau, Auri. Hele, ptal jsem se Joniho, jestli nechce jít do hospody, ale bez party, prostě jenom tak. Souhlasil, ale zmínil se, že by byl radši, kdybys tam byla ty.
Já: Počkej, on… souhlasil? A chce mě tam? Proč?
Yl: Hele, nemám šajna, ale asi se ti už nechce vyhýbat. Půjdeš?
Já: Jasně že jo!
Yl: Tak fajn, za půl hoďky jsem u tebe. Vezmu tě skútrem, souhlas?
Já: Tak dík.
Udělal, co slíbil. On byl prostě zlatej. Celou tu půlhodinu jsem se připravovala, hlavně teda psychicky. Asta byl naštěstí zrovna v práci, takže mě vysvětlování toho, kde jsem byla, čekalo až večer, pokud se nevrátím dřív než on. Byla jsem nervózní. Budeme si ještě mít s Jonim co říct? Nakonec jsem ale nic takovýho řešit nemusela. Dojeli jsme tam. Všechno bylo v pohodě, dokud jsme nenašli stůl, ke kterému už Joni objednal piva. Objednal čtyři. Pro mě, pro Ylermiho, pro sebe… a pro Tyyne. Když jsme viděli, že tam sedí, zaraženě jsme na sebe pohlédli. Pak Ylermi prohlásil, že na to sere, a dřív, než si ho Joni všiml, vyšel zase ven. Šla jsem za ním.
Yl: Hele, jdi tam, já prostě jenom… já proti Tyyne nic nemám, akorát jsem chtěl být jenom s Jonim.
Já: Já vím, to já taky. Nechápu, proč ji tam vzal.
Yl: Hele, já celkem jo. Myslí si, že když je to jeho holka, musí všude chodit společně, a že nám to přece nebude vadit. Už mi tohle udělal jednou, a tehdy mi odpověděl, že on bez ní nikam nepůjde.
Já: To je debil.
Yl: Jo. Jedu domů, hele.
Já: Ne, počkej. Zkusím zavolat Tuivovi. A napíšu esemesku Astovi, ať se staví po práci. Půjdem jako celá parta a bude to v pohodě. A aspoň Jonimu možná docvakne, že udělal něco blbě.
Yl: Auri, ty seš úžasná.
Objal mě a já udělala to, co jsem říkala. Tuivo měl čas a slíbil, že hned přijde, a Asta mi zatím neodepsal, ale to bylo pochopitelné, měl hodně práce. Usmála jsem se na Ylermiho. Odevzdaně si povzdechl a znovu jsme vešli dovnitř. Tentokrát jsme došli až ke stolu. Sáhla jsem pro pivo a usmála se na dvojici, možná až příliš falešně. Oznámila jsem jim, že Tuivo přijde za chvilku. Přesně jak jsem si myslela, vyměnili si nechápavé pohledy.
Joni: Myslel jsem, že tohle má být jenom náš sraz.
Yl: No, jak je vidno, tak jsi to taky nedodržel.
Joni: Ale… tohle je něco jinýho. Tyyne je moje holka.
Já: Jo, a Asta taky přijde. Je to přece můj kluk. Nebo ty můžeš, a já ne?
Joni: No… já myslel, že nás jako pozíváte oba.
Yl: Taky jsem pozval jenom Auri a ne Auri a Astu. Nejseš jedinej, kdo tu někoho má.
Tyyne: Jste jak malý děti. Tak tu prostě budem všichni. Asta přjde?
Musela jsem jí dát za pravdu. Nemuseli jsme se hádat. Chtěla jsem jí odpovědět, že nevím, ale vtom mí pípl mobil. Vytáhla jsem ho a rychle si přečetla zprávu.
Já: Prý že jestli tu budem ještě za hodinu, tak jo.
Tyyne: To asi budem, ne? Spěcháte?
Já: Yl říkal, že něco má, ale já ani ne.
Ylermi se na mě vděčně usmál. Věděla jsem, že tu nechce být, a já jsem zase nechtěla odcházet od Asty, aby mi nebylo nanic. Ylermi pak přitakal, že má rande. Použil stejnou výmluvu jako tehdy Järvinen. Těžko říct, proč jsem si to pamatovala, ale nedalo mi to. Nenápadně jsem pod stolem zapnula mobil a naťukala esemesku pro Tuiva. Odpověď mi přišla skoro hned, tak jsme si chvilku dopisovali:
Já: Jyrki Jarvinen by neprisel? Kamaradite se ještě?
T.: Proc se na to ptas? Co myslis?
Já: Nezeptas se ho aspon?
T: Stejne je tedka v horach.
Já: Zase?
T.: Slozity. Nekdy ti to povypravim o samote.
Já: Fajn, az tu budes, tak dame cigo a domluvime se. A ted delej, prijd a zachran me.
Myslela jsem to vážně, Tyyne začala kritizovat chování číšničky, která tu očividně byla nová, a mně to nebylo moc příjemné. Ne z toho samotnýho faktu, ale proto, že se k ní Joni připojil. Přitom předtím neměl pomluvy rád. Jasně, každý se mění, ale bolelo mě u něho tu změnu pozorovat v přímým přenosu. Tuivo naštěstí po chvilce přišel. Chvilku u nás seděl, pili jsme a povídali si o všem možným, ale pak se zvedl a já šla za ním. Ostatní na to naštěstí byli zvyklí, že chodíme sami kouřit, a nechali nás. Trochu jsem se tomu divila, ale bylo to fajn. Nabídla jsem Tuivovi cigaretu, jako pokaždý, protože on si prostě neuměl koupit svoje, ale k mýmu překvapení zavrtěl hlavou.
Tuivo: Já už nechci kouřit.
Já: To fakt? Jak dlouho?
Tuivo: Snažím se o to asi měsíc. Nechci být závislej, už tak jsem k tomu celkem sklouzl, i když jsem kouřil jenom příležitostně.
Já (schovala jsem balíček): A jak to jde?
Tuivo: Hele, dobře. Já prostě až tak závislej nebyl, a hlavně... nechci, aby mě blbý cigarety nějak omezovaly, aby mi něco braly. Ale ty si klidně zakuř.
Já: To je v pohodě, já to taky nechci dělat moc často. I když mám chuť, většinou se snažím odolat. Možná bych mohla přestat s tebou.
Tuivo: Auri, to nemusíš, mě to nevadí, fakt.
Já: Ale ne, aspoň mám motivaci, chápeš? Přestaneme spolu.
Tuivo: Asta kouří. Pak ti to bude smrdět.
Já: Odnaučím to i jeho.
Tuivo: Tak to chci vidět.
Já: Vsadíme se?
Tuivo: Ne, ale rád se na to podívám.
Já: Fajn. A… hm, vyjedeme si zase někdy?
Tuivo: Jestli ti jde jenom o toho Jyrkiho, tak ti to můžu říct teď.
Já: Ne, já se chci s tebou zas projet.
Tuivo: Pozítří mám celé volné odpoledne.
Já: Končím v práci ve tři. To by šlo.
Tuivo: Tak fajn. Hele, bez cigarety je tohle divný, nevím, kdy tohle mám skončit.
Já: Příště nastavím budík.
Tuivo: Haha.
Já: Víš, že jsem toho schopná.
Tuivo: Radši pojď dovnitř.
Rozhovor s ním mi zlepšil náladu, takže jsem si už tak nebrala to, co se odehrálo předtím. Za chvilku už přišel i Asta. O tom, že se původně neměla sejít celá parta, jsem mu ani neříkala. Bylo to zbytečný, a teď už to vlastně bylo jedno. To setkání nakonec bylo fajn, jenom já jsem z toho zase musela mít nějaký blbý pocit.
Auri
.
(L. , 11. 6. 2022 1:15)