Dvacátý dopis
Moje budoucí já,
dneska jsem šla s Tuivem lyžovat. Jen s ním, protože Ylovi se nechtělo, a na Joniho jsem pořád naštvaná. Navrhla jsem nakonec tohle, protože mě stále mrzelo, že asi nikdy nebudu řídit spřežení, a nějak jsem si tím dneska nechtěla kazit náladu. Souhlasil. Uklidnilo mě, že lyžuje asi tak dobře jako já. Kdyby byl o moc lepší, tak by mě to sralo, a kdyby byl horší, tak taky, protože by se mi nechtělo na něho brát ohled. Takhle to bylo fajn. Moc jsme spolu nemluvili, dokud jsme poprvé nesjeli dolů a nečekali u vleku. Až potom jsem začala konverzaci o tom, co mi pořád leželo v žaludku.
Já: Můžu si postěžovat?
Tuivo: Jasně. Na Astu?
Já: Ne, ten je v pohodě. Na Joniho.
Tuivo: To byl můj druhý tip.
Já: Minule nebylo úplně v plánu tě pozvat.
Tuivo: Došlo mi to, kdyžs napsala takhle narychlo. A co v plánu bylo?
Já: Sejít se jen s Ylem a Jonim.
Tuivo: Vzal Tyyne, co?
Já: To bylo až tak moc jasný, že to udělá?
Tuivo: Čekal bych to. Jde ti o to, že jsi chtěla být jen s těma dvěma?
Já: Hele, jo, a taky prostě o to, že… že jsem s sebou taky nebrala Astu. A Joni ještě argumentoval, že když pozíváme jeho, tak pozíváme oba a tak a prostě… někdy mi přijde, jak kdyby ti dva byli jeden člověk, ale v tom špatným slova smyslu. Neber si to zle, já jim ten vztah přeju, ale prostě… prostě… prostě je ani nechci odsuzovat, jenom mě mrzí, že Joni takový nebýval. Asi jsem ho fakt ztratila a tuhle partu udržujeme už jenom uměle.
Tuivo: Třeba se to ještě zlepší.
Já: Jo. Až se s ní rozejde.
Tuivo (pobaveně): Ale no tak.
Já: Myslím, že by mi ani nevadila sama o sobě. Nějak jsem si zvykla. Ale prostě… ho změnila, a já vůbec nechápu jak, a hlavně, jak to, že se nechal. Joni byl vždycky hrdej. To je jedno, promiň. Nesnáším pomlouvání a sama to dělám.
Tuivo: Takhle to neber. Tebe prostě jenom štve, že ztrácíš kamaráda.
Já: Jo.
Vyjeli jsme nahoru a začali pomalu sjíždět svah, tentokrát skoro pluhem, abysme si mohli povídat.
Tuivo: Proč ses ptala na Jyrkiho? Ty si ho ještě pamatuješ?
Já: Vzpomněla jsem si, protože Ylermi v jedný chvíli taky použil tu výmluvu, že má rande.
Tuivo: Tys poznala, že to byla výmluva? Kurva.
Já: Myslím, že ostatním to nedošlo.
Tuivo: Fakt?
Já: Hele, záleží ti na něm, že jo?
Tuivo: Na kom?
Já: Na Järvinenovi.
Tuivo: Ok, jo, záleží.
Já: Máš ho rád?
Tuivo: To… je logické, když ti na někom záleží, máš ho ráda.
Já: Ne, já myslím… líbí se ti?
Tuivo: Jak tě tohle… do háje, ne. To, že jsem byl s Ylem, neznamená, že se mi teď líbí každej kluk. Bohové…
Já: Bohové?
Tuivo: Promiň.
Já: Jací bohové?
Tuivo: To máš jedno.
Já: Ty jsi z nějaký sekty?
Tuivo: Ještě ty s tím začínej. Ne, nejsem, a už se mě na to ptal i Ylermi.
Já: Tak odkud jsi?
Tuivo: Auri, nechci být zlej, ale nestarej se, ok?
Poznala jsem, že ho to trochu naštvalo, dokonce na pár chvil zrychlil. Dohnala jsem ho.
Já: Omlouvám se, ok? Na Jyrkiho se taky nemám ptát?
Tuivo: Na toho můžeš.
Já: Fajn. Promiň taky, že jsem začala s tím, jestli se ti líbí, jenom mě překvapuje, že ti to za to stojí, víš. Jako mě taky zajímá, kdo je, ale ty ho doopravdy znáš, a asi to nebude jednoduchý, se s ním kamarádit.
Tuivo: Není.
Já: Proč odjel do hor?
Tuivo: Když tam byl poprvý, tak tu chatu hlídal jednomu pastýř, to jsem ti vlastně říkal. Nechal mu tam i jednoho psa, aby nebyl sám. Měl se vrátit po třech měsících, ale když nepřišel ani po pěti, Jyrkimu došlo, že se asi něco stalo, a ta chata i ten pes mu tak nějak zůstali. On tak mohl být ten skoro půlrok sám.
Já: Vole, musí být velkej samotář.
Tuivo: Jo. No, a on tam pořád jezdí, když ho něco rozhodí nebo tak, ale většinou jen na několik dní. Anebo, a to udělal i tentokrát, tam e prostě proto, aby mohl líp trénovat psy na další závody.
Já: Páni. Hele, a jak jsi ho vlastně poznal? Teda, já vím, že jsi mu pomohl, když se mu zranil pes, ale to stačilo?
Tuivo: On… byl strašně rozhozenej a mně ho bylo fakt líto. Vzal jsem ho k sobě domů, přespat, aby se dal nějak dohromady. A když jsme tam byli jenom spolu, prostě se nakonec… rozkecal, a za tu noc jsme se sblížili.
Já: A pak jsi ho vyhledal? Nebo on tebe?
Tuivo: Pak jsme se setkali náhodou. Pomáhal jsem u zápisu na závody a on tam zrovna přišel. Trochu jsme kecali, a ve zkratce mě pozval na projížďku, až skončím, a já souhlasil.
Já: Mohl bys vydělat balík, víš. Víš o něm víc než kdokoli jiný. Musí ti fakt důvěřovat.
Tuivo: Já vím.
Já: Fakt není šance ho ještě vytáhnout ven? Myslím, že by neměl mít jenom jednoho kamaráda.
Tuivo: Snažím se, ale je to těžký. Nedivím se mu, ale…
Já: Ty znáš ten důvod, proč se takhle straní lidí?
Tuivo: Jo. Ale kdyby se mi to povedlo, byla bys první, s kým bych chtěl, aby se seznámil.
Potěšilo mě to, i když to asi nebyla pochvala. Vyjeli jsme svah a tentokrát ho sjeli rychle, bez keců. A znovu a znovu. Až asi po pěti jízdách jsme se znovu rozkecali, ale o tématu, ke kterému se mi moc nechtělo vracet.
Tuivo: Ty, Auri, ještě hledáš nějakýho instruktora?
Já: Už jsem to vzdala. Prostě na to nemám.
Tuivo: Hele, Ilma i Yö šly prostě po vítězství, i když každá jinak, ale když jsme s Jyrkim naposled byli v horách, jeden chlápek po nás chtěl, abysme ho převezli do nejbližší osady. Cestou nám vyprávěl, že prý kdysi závodil, a že se pak odstěhoval za klidem z Aletasa…
Já: On se odstěhoval do osady?
Tuivo: Jo, oni na něho furt koukají skrz prsty, protože je cizinec, ale jemu to moc nevadí, alespoň to tak říkal. Každopádně ale prý učí nějaké mladé lidi tam od nich. A nabídl mi to taky, než zjistil, že to umím. Takže myslím, že kdybych tě k němu někdy zavedl, tak by to mohlo vyjít. Bude na tebe mít trpělivost. A byl fakt hrozně hodnej.
Já: Já nevím. Lidí z osad se bojím.
Tuivo: Oni se tě bojí taky. Je v pohodě, přísahám. Myslel jsem, že budeš mít větší radost.
Já: Ještě si to nechám projít hlavou.
Tuivo: Tak dobře.
Zbytek času jsme jen kecali o blbostech, a pak se rozloučili a vyrazili domů. I když jsem ji hned zamítla, nemohla jsem přestat nad tou nabídkou přemýšlet. Měla bych to aspoň zkusit?
Auri
Komentáře
Přehled komentářů
Uvědomuju si, že mi ty nedovysvětlený informace mají dávat smysl, protože první trilogie, ale vůbec už si nepamatuju ty souvislosti... :D
Jinak – osadou je myšlen horský kmen, žeo?
Re: .
(Ant, 11. 6. 2022 22:22)
No, něco bude vysvětlené i v druhé trilogii. Ale jinak chápu, že si to nepamatuješ.
Ne, nejsou. Osady jsou v podstatě spíše vesnice.
.
(L. , 11. 6. 2022 9:55)