Dvacátý první dopis
Moje budoucí já,
nakonec jsem se rozhodla tu osadu navštívit. Jestli toho lituju? Možná. Kdybych to neudělala, asi bych nad tím pořád přemýšlela, ale na druhou stranu, nevyslechla bych si ty pitomý kecy. Ale od začátku. Zavolala jsem teda Tuivovi, že to zkusím. Chtěla jsem mu to původně jenom oznámit, ale on mi nabídl, že do tý osady dojede se mnou. Začínala jsem mít pocit, že mě lituje, protože se mnou trávil fakt až moc času, a byl na mě hrozně hodnej, ale vyhovovalo mi to. Asta se na to, že tam jedu s ním, a celkově na to, že jedu do osady, netvářil moc nadšeně, ale to mi mohlo být ukradené.
Čím blíž jsme byli osadě, tím víc jsem cítila napětí. Tuivo očividně ten pocit neměl, tvářil se prostě tak nějak neutrálně, a přišlo mi, že i ví, co dělá. Kousek odtamtud odstavil půjčený skútr a řekl mi, že musíme jít pěšky. Když jsem se ho zeptala, prohlásil jen, že v osadách nejsou moc naklonění novým technologiím. To mě jenom utvrdilo v tom, že jsou to primitivové a neměla bych se tam vůbec přibližovat, ale on vypadal tak sebejistě, že mi nezbývalo než jít za ním. Kdyby tam nebyl, už bych to určitě otočila.
Když jsme došli mezi chatrče, upřely se na nás zvědavé pohledy. Bylo mi to hrozně nepříjemný. Čekala jsem, že se brzo vrátí ke své práci, ale oni tam pořád stáli a čuměli. Tuivovi to zjevně bylo úplně jedno, a to mě ještě víc rozčilovalo. Několik lidí dokonce šlo za náma, a to bylo dost děsivý. Neuklidnila jsem se ani tehdy, když jsme došli k nevelkýmu jezeru, kde očividně netrpělivě čekal nějaký starý chlap.
Zírala jsem na něho a on zíral na mě, a postupně mi začínalo docházet, že je to ten, co mě má naučit jezdit. Podali si s Tuivem ruku, a on jí pak podal i mě. Málem mi ji rozdrtil, a to byl přesně ten moment, kdy mi došlo, že se ho bojím. Zeptal se mě, jestli je mi zima. Asi jsem se třásla. Ten jeho hlas! Byl tak drsný a hluboký! O pár kroků jsem ucouvla. Pobaveně se zeptal, jestli z něho mám strach. On z toho měl ještě legraci!
V moment, kdy se Tuivo začal loučit a mně došlo, že s ním mám být sama, mi začalo být všechno jedno. Prostě jsem se zbaběle rozbehla pryč, bez ohledu na to, jak blbě to muselo působit. Slyšela jsem za sebou křupání sněhu. Věděla jsem, že je to Tuivo, ale stejně mě to děsilo. Lidi na nás zírali ještě víc než předtím. Tuivo mě po nějaké době dohnal, to už jsme byli celkem daleko od osady. Zpomalila jsem a on taky.
Tuivo: Přeskočilo ti?
Já: Mně? Přeskočilo tobě? Ten chlap byl děsivej!
Tuivo: Auri, u všech… Je z Aletasa!
Já: Ale je děsivej! Všichni z tý osady jsou děsiví. Všiml sis, jak na nás zírali?
Tuivo: Jasně že jo. Jsme cizinci.
Já: Bylo to hrozný!
Tuivo: Auri, přiznej si to, prostě je odsuzuješ jenom za to, jak žijou.
Já: A ty se divíš? Jsou to primitivové! Každý normální člověk žije ve městě! Vždyť mi mohl ublížit, a ty jsi mě tam s ním chtěl nechat!
Tuivo: Víš, tyhle hory skrývají víc, než si myslíš. Neexistuje jediný správný způsob života, to, že si někdo vybral ten jiný, neznamená, že je špatný člověk.
Já: A zase ty blbý kecy!
Tuivo: Takže jsme tu jeli zbytečně?
Já: Nechápu, že jsi mě chtěl tam nechat.
Tuivo: Kurva, Auri, věděla jsi, že jedeme do osady. Ten chlap je úplně v pohodě. Vraťme se tam a…
Já: Ne. Ani náhodou. Jedeme zpátky.
Naštěstí už se se mnou nehádal a vrátili jsme se do bezpečí Aletasa, ale jsem z toho všeho ještě teď hrozně vyděšená, a hlavně jsem na Tuiva naštvaná. Neměl nejmenší právo mi něco vyčítat, to on se tu zachoval jako totální idiot, když mě chtěl nechat na tak nebezpečném místě s tak nebezpečným člověkem. Kdo ví, co by se stalo, kdybych neutekla. Asi bych to s tím psím spřežením měla vzdát, akorát mi to ubližovalo.
Auri
Komentáře
Přehled komentářů
Tak tady chápu jak Auri, tak Tuiva. Kdyby mě někdo potáhl do random místa, ke kterýmu bych měla předsudky, tak by mi bylo jedno, jak moc by mě ten člověk ujišťoval o tom, že je to safe, já bych se tam bála :D
Ale chápu i Tuiva, cuz on ví, že je to safe, a může se naštvat, že Auri má předsudky. I když by to podle mě měl chápat
Re: .
(Ant, 11. 6. 2022 22:23)Jo, v tom máš pravdu. Ale Auri věděla, kam jdou, mohla to zarazit dříve.
.
(L. , 11. 6. 2022 10:02)