Osmnáctý dopis
Moje budoucí já,
uběhly dva roky od posledního zápisu. Myslela jsem si, že už další dopis nikdy nenapíšu, že mě to chytilo jenom na chvilku, ale zjistila jsem, že mi to chybí. Začali jsme spolu s Astou bydlet. Je fajn. A hlavně do mě už matka nerýpe, že bych si měla konečně někoho pořádnýho najít. Nemám si na co stěžovat. Jedině by mohl míň chodit do hospody a víc mi doma pomáhat.
Nechápu, co se stalo. Ze začátku mi normálně pomáhal, uklízeli jsme spolu, vařili jsme spolu, a bylo to fajn. Vždycky jsme se u toho dobře bavili, společně vtipkovali a prostě to bylo celé hrozně fajn. Ani mi nepřišlo, že bych se do něčeho nutila, prostě jsme to dělali automaticky, a on byl hrozně hodnej. Ale po pár měsících se to nějak začalo kazit.
Párkrát jsem mu řekla, že si to radši udělám sama, protože mě nasralo, jak dával pořád ještě částečně špinavé talíře do linky, nebo když po jeho vytírání všude zůstala spousta prachu. Taky jsem mu párkrát řekla, že nemusí nic dělat, když jsem viděla, že měl v práci těžký den. On si z toho všeho ale nějak vydedukoval, že mi nemusí pomáhat vůbec. Napadlo mě to s ním probrat, ale pak jsem se na to vykašlala. Přece jenom, asi to tak mělo být. Bylo to přirozené. Muž chodil do práce a žena se starala o domácnost. Jo, sice jsem technicky vzato pracovala taky, ale vyvrhování a zpracovávání ryb nemohlo být tak náročné jako vyuka lyžování pro děti. Určitě to nebylo tak náročné, a nedivila jsem se, že je Asta po celým dni na svahu unavenej.
Někdy jsem ale byla unavená i já, a jeho to nezajímalo. Jednou po mě dokonce křičel, když neměl včas připravenou večeři. Teplou večeři, podotýkám. S nostalgií jsem vzpomínala na ty dny, kdy jsme spolu ještě normálně chodili, pojídali uprostřed noci jídla z rychlýho občerstvení a přišlo nám to fajn. Jenže teď bylo všechno jinak. Musela jsem se změnit. Musela jsem se stát správnou ženou, tak jako se on stal správným mužem.
Stejně nic jinýho moc nemělo smysl. Přestože jsem se snažila kamarádit s Tyyne, já tu holku prostě neměla ráda. I když jsem se snažila ji brát s nadhledem, její řeči mi ubližovaly. Jo, byla jsem pitomá, když jsem se nechala rozhodit tím jejím rýpáním, který myslela v podstatě přátelsky. Asi jsem vůči ní měla tak nějak odpor, protože mi přebrala Joniho.
Dobře, vlastně nepřebrala, já a Joni jsme vždycky byli jenom kamarádi a nemělo by mi vadit, že si našel holku. U holek, co měl předtím, mi to ani nevadilo, některý z nich jsem měla celkem ráda. Jenže u Tyyne jsem měla pocit, že mi ho prostě ukradla. Nešlo ani tak o to, že se čím dál tím víc choval jako ona, na to bych si možná zvykla, lidi se měnili, ale on očividně o to kamarádství, co jsme mezi sebou měli, ztratil zájem. Nevadilo mu se mnou být i s ostatníma, ale nějak extra jsme se nebavili, a už jsem si ani nepamatovala, kdy jsme spolu někam vyrazili sami, nebo aspoň bez celý party, a Asta ten problém nebyl. On by mi to dovolil.
Aspoň že s Ylem to zůstalo pořád stejný. Nikdy to s ním nebylo jako s Jonim, nebylo to tak důvěrný, a možná proto to čas nezničil. Pořád jsme spolu někam vyráželi, hlavně teda k závodům, komentovali kluky, což teda Asta nesměl vědět, smáli se spolu a bylo to super. Hodně mi pomáhal a díky němu jsem se necítila osamělá. Jo, a pak taky Tuivo. Zjistila jsem, že když mi Yl nechtěl říct, s kým chodí, tak chodil právě s Tuivem. Akorát to nějak nedopadlo.
Jakkoli to vyzní hnusně, nedivila jsem se. Nikdy jsem mezi nima necítila nějakou chemii. Yl o tom nechtěl moc mluvit, ale myslím, že se dali dohromady prostě proto, že zrovna ani jeden nikoho neměl. Myslím, že v tom nebyla láska. Už tehdy mě to překvapilo, že spolu vůbec byli, hlavně z Tuivovy strany. Nešlo o to, že by podle mě nevypadal nebo nechoval se jako gay, tyhle předsudky jsem fakt neměla, a i kdyby gayové měli nějaký speciální vzhled nebo způsob chování, tak to nesplňoval ani Ylermi a ten byl na kluky určitě. Nepřekvapilo mě to ani proto, že jsem si byla jistá, že chodí nebo minimálně chodil s tou Taimi. Ani proto, že bych si myslela, že Ylermiho nemá rád. Ale prostě mi přišli až moc rozdílní. Možná i proto se Ylermi zdráhal mi o tom vztahu říct. Musel to vědět, a myslím, že i věděl, že to nedopadne dobře.
I tak to ale jejich vztah upevnilo. Nemohla jsem si nevšimnout, jak na sebe občas koukli a jen tak se na sebe usmáli, nebo jak měli tendence si pomáhat. Byla jsem za to ráda, protože jsem se s nima teď nejvíc kamarádila, takže bylo fajn, když se měli rádi. Jednu výhodu navíc jejich vztah, i když dost rychle skončil, měl i pro mě. Asta přestal na Tuiva žárlit, a tím pádem jsem se s ním mohla v klidu kamarádit. To bylo fajn.
Auri
Komentáře
Přehled komentářů
Ok, Asta mě štve. A taky to, jak Auri přemýšlí, že jet dvě směny (jednu v práci a druhou doma) je v pohodě. Ááá :D
Doufám, že přijde na to, že to takhle nefunguje :D
Re: .
(Ant, 10. 6. 2022 5:30)To jsem asi svým způsobem ráda, že tě to štve. :-) a uvidíš. :-)
.
(L. , 9. 6. 2022 23:01)