Yö (2. intermezzo)
Já: Poznáte, kdo z nich to někam dotáhne?
Ty: Ne. Někdy vypadají nadějně a za měsíc po nich neštěkne ani pes, a někdy si jich ani nevšimneš, a oni se pak vynoří z ničeho jako velký hvězdy, Yö.
Já: A vy? Vkládal do vás někdo naděje?
Ty: Proč tě zajímají moje začátky?
Já: K tomu se dostanu, ale… obdivuju vás. Dostal jste se daleko a dostal byste se ještě dál, kdyby…
Ty: Když se to stalo, nemohl jsem sem chodit několik měsíců. Všechno mi připomínalo moji smečku. Ale když jsem to překonal, miluju to. Když se dostaneš příliš daleko, tak vidíš jen chamtivost a soutěživost. Ale koukni na ně. To je čiré nadšení a radost z rychlosti. Netvrdím, že je to tak u všech, ale tady prostě víc vidíš to druhý.
Já: Tak proč jste chtěl dostat Jyrkiho Järvinena na vrchol, když se vám to tam nelíbí?
Ty: Co? Aha… Myslím, že to Kevät špatně pochopil. On těmihle závody žije. Řekl jsem, že bych se s Järvinenem někdy rád projel, předal mu zkušenosti, ale nemluvil jsem o trénování jako takovým. Ten kluk by o to stejně nestál.
Já: Jo, to už vím. Když mu to Kevät řekl, poslal ho do háje.
Ty: Já jsem nad tím přemýšlel, protože ten kluk je osamělej, strašně osamělej. Ale nechci ho někam dostat, protože by tam nebyl šťastnej.
Já: A vy? Vy jste byl?
Příspěvky
40. Milý neznámý (podruhý)
20. 9. 2022
Nemám chuť tohle věnovat Auri ani nikomu jinýmu, protože teď nechci nikoho vidět. Takže budeš prostě neznámý. Takže… Už mě přecházel ten pocit, že chci být daleko od ostatních psovodů. Vzdám to a budu zase jedna z nich, protože to je to, co mě doopravdy naplňuje. Najdu si normální práci. Minimálně nějakou dobu nebudu závodit, ale můžu s nima jezdit a třeba i trénovat, pokud nebudou jako Auri. Tím si vlastně taky něco vydělám. Asi ztratím Keväta, protože bez závodění pro něj nebudu znamenat nic, ale na druhou stranu, je třeba mít ve svým životě někoho, pro koho nejsem nic, když nedělám, co chce? Nebudu jeho loutka.
Strávíme víc času s Leenou, konečně budu dobrá přítelkyně. Utužím vztahy s psovody a kdo ví, možná se mi povede skamarádit se i s Jyrkim, když mezi náma nebude ta propast úspěchu, a když se do toho možná vloží Auri. Budu investovat víc energie i do Tuiva, protože navzdory tomu, co se mezi náma stalo, pořád to je dobrej kamarád. A zkusím ještě dat šanci Auri, koneckonců, zachránila mě.
39. Milá Auri (popátý)
20. 9. 2022
Ty: Jsi –
Já: Je mi jedno, co podle tebe jsem. Sklapni, Auri.
Ty: Ale –
Já: Sklapni!
Zarazila ses. Tak hlasitě jsem zařvat nechtěla, ani u toho dupnout. Údiv se však změnil v děs. Něco pode mnou se zhouplo a ozval se rachot bortícího se ledu. Nic jinýho pod náma nebylo. Jen bezedná hlubina. Padala jsem a led mě zasypával svýma úlomkama. A pak přišel naráz na tvrdou kamennou zem. Celý tělo mi brnělo, ale žila jsem. Pár sekund mi trvalo ten fakt zpracovat, a pak přišlo to uvědomění. Propadly jsme se. Vzhlédla jsem vzhůru, ale otvor byl beznadějne vysoko a stěny téměř kolmé. Pak jsem uslyšela svoje jméno, tak jsem vyhrkla to tvoje.
38. Milá Auri (počtvrtý)
19. 9. 2022
Ty: Nechceš takhle žít? Tak to změň.
Já: A jak asi?
Ty: Nejezdi na ten závod.
Já: To není tak jednoduchý. Zklamu trenéra a ve výsledku i otce, protože tohle jediný po mě kdy chtěl, než umřel.
Ty: Tak radši ztratíš sebe?
37. Milý trenére (posedmý)
19. 9. 2022
Já: Au – Auri.
Auri: Yö! Kam jsi zmizela?!
Já: Jsem kousek od lesa, jdi prostě po stopách. Prosím.
Auri: Dobře. Jen výdrž. Přivedu ostatní, a –
Já: Auri.
Auri: No?
Já: Ne. Pojď sem. Jen ty. Prosím.
Auri: Sama ti nepomůžu. Nebude to dlouho.
Já: Nechci, aby to ostatní věděli. Prosím.
Auri: Ale –
Já: Prosím.
Auri: Tak… tak dobře. Hned jsem u tebe.
36. Milá Auri (potřetí)
18. 9. 2022
Já: Auri, já chci fakt být sama.
Ty: Nikdo by neměl být sám.
Já: Ale já chci.
Ty: Co se děje?
Já: Prostě jen chci být sama.
Ty: Nikdo nechce být sám, když se mu nic neděje.
Já: Auri, prosím.
Ty: Ne. Neodejdu, než si nebudu jistá, že jsi v pohodě.
Já: To je sice milý, ale teď fakt –
Ty : Yö, prosím. Chci ti pomoct.
Já: Ale já opravdu nechci.
35. Milý Simo (potřetí)
18. 9. 2022
Ty: To ses tak jedovatá i na novináře? Asi ne, co?
Já: Jak vám to klape s Noorou?
Ty: Co? Jak to souvisí s novináři?
Já: Nijak, měním téma.
Ty (se smíchem): Ale no tak, nedělej cavyky. Lidi, Yö nám povypráví o sobě!
Já: Co? Já Ne –
Pak už se ale všichni zvedli a utvořili kolem mě kolečko a mně nezbylo nic jinýho, než být aletaskou hrdinkou a nadšeně vyprávět o svým životě. Bavilo mě to, můj úsměv se brzy stal opravdovým, ale teď, když ležím ve stanu, tak přestože mě obklopují vaše těla, cítím se osamělejší než kdy je předtím.
34. Milá Auri (podruhý)
17. 9. 2022
Odběhla jsi někam za ostatními a já věděla, že bych měla jít taky, ale nějak na mě všechno spadlo a já jsem se nedokázala normálně bavit. Tolik jsem se snažila, a stejně jsem nedokázala pořádně mluvit s člověkem, kterého jsi ty jen tak přesvědčila, aby dělal něco, o čem bych přísahala, že nikdy neudělá. Navíc ti dával falešné naděje, že bys mohla být úspěšná psovodka, i když na to absolutně nemáš. Z nějakýho důvodu mi bylo hrozně smutno.
33. Milý trenére (pošestý)
17. 9. 2022
Ty: Mezi ježděním a cíleným tréninkem je rozdíl.
Já: Asi ne tak velký, když uvážíš, jak dobrej je Järvinen.
Ty: Toho mi ani nepřipomínej. Pěkně mě nasral.
Já: Protože neudělal to, co bys chtěl? Tak je to s tebou vždycky. Rozhodni se, jestli chceš být velitel nebo otec. Máš na to dva týdny.
Ty: Yö. Nikam nejedeš.
Já: A když jo?
Ty: Na světě běhá spousta malých holčiček, co mají rády psy a chtějí být slavné.
Já: Tak hodně štěstí s výběrem.
Najednou ses zarazil. Upřel jsi na mě pohled, a já ti ho oplácela. Navenek jsem byla mnohem rozhodnější než uvnitř, jako když jsem věděla, že prohrávám, dříve než soupeř, a chtěla, aby to tak i zůstalo.
32. Milý trenére (popátý)
16. 9. 2022
Pak se mi prakticky rozplakala v náruči, asi ze strachu z omluvy a pak z toho, že kvůli ní něco obětovávám, a já ji v ten moment milovala ještě víc než kdy jindy. Rozhodla jsem se správně, to jsem věděla. Rozhodla jsem se být prostě šťastná. Proto mi nemůžeš vyčítat, že jsem udělala i to další rozhodnutí, které se ti rozhodně nebude líbit.
S Leenou jsme se dohodly, že se staví k sobě pro věci na přespání, a pak ke mně přijde. Šla jsem teda domů známou cestou, která mimo jiný vedla kolem odchodu s turistickým vybavením, a málem se tam srazila se Simem, kterej nesl plnej vak.
Simo: Yö!
Já: Nazdar. Co v tom máš?
Simo: S psovody jsme se rozhodli, že vyrazíme do hor, oslavit Bílý noci. Ale zjistil jsem, že asi málo závodím dál na severu, všechno vybavení jsem měl hrozně starý a některý i zničený.
Já: Počkej, s kým?
Simo: Bude nás asi dvacet. Pozval bych i tebe, ale máš teďka dost nabitej program.
Já: Já jedu taky. Kdy a kde se setkáme a co přesně si mám zabalit?
31. Milý Lari
16. 9. 2022
Ty: Holka… nějaký pochyby jsem měl. Vlastně víc než malý. Neplánoval jsem přestat, ještě ne, ale moje smečka umřela, protože jsem je dlouhodobě přetěžoval a ignoroval jejich zdraví a potřeby.
To mi vyrazilo dech.
Já: Co se jim stalo?
Ty: Prostě… prostě tu zátěž jejich těla nezvládla. A já je pořád nutil vydávat plný výkon.
Zdálo se mi, že jsem ve tvejch očích zahlídla slzy. Chtěla jsem se naštvat, jak se někdo může takhle chovat ke psům, ale pak mi došlo, že už sis to asi sám vyčítal ažaž.
Já: Jyrkimu se stalo něco… no, podobnýho ne, ale -
Ty: Mluvíš o zranění tý feny. Titty.
Já: Stalo se to proto, že chtěl vyhrát, a zrychlil, i navzdory špatnýmu terénu. Viděla jsem to přímo z dráhy.
Ty: Tak sis sama odpověděla. Proto nechce závodit tak, jak to děláš ty. Bylo to pro něj dostatečný varování. Ne jako pro mě. Ale… tohle všechno neznamená, že by ses o to neměla snažit ty, Yö. Na rozdíl od nás to uneseš, na rozdíl od nás věnuješ závodům všechno.