Jiskra minulosti: Nový horizont (1. díl)
Příspěvky
4. Moc by to pro mě znamenalo
4. 12. 2021
„Mám pocit, že v horách s váma jsem byl doma. Vlastně se vás chci už delší dobu zeptat, jestli tam nepůjdeme. Prostě jen tak, beze strachu, bez ohrožení života, prostě jenom jezdit, možná se někam procházet, spát ve stanu…“
„Tohle by pro mě moc znamenalo, ale nejsem si jistá, jestli mě tví kamarádi…“
„Bohové, ne. Nepůjdeme tam s partou. Jenom my tři, já, ty a Jyrki.“
„Nebudete mít soukromí,“ varovala jsem ho.
„Žádný nechci, tohle je pro mě cennější než soukromí, pár dní to vydržíme. Ale musím ho teda přemluvit.“
„Myslíš si, že bude proti?“
„Bude vystrašenej. A jo, může se nám něco v horách stát, ale za to riziko mi to stojí.“
„A co kdybychom byli na jeho chatě? Tam nás naše kroky také zavedly, a on se tam cítí v bezpečí.“
Tuivo zaváhal. „Já nevím. Chci, aby to bylo jako na začátku. Fakt by to pro mě moc znamenalo.“
3. Všechno je jinak
3. 12. 2021
„Jo,“ kývla jsem. „Já to vlastně udělala takhle díky tomu, že vidím, že to může fungovat i s někým, jako je Tuivo.“
„Pořád naznačuješ, že Tuivo je nevhodnej člověk na vztahy nebo tak něco. Mohla bys to vysvětlit?“
Skousla jsem si spodní ret. Doufala jsem, že se na to nikdy takhle nezeptá. Ale probírali jsme spolu všechno, nebyl důvod mu to neříkat. „Já mám Tuiva fakt ráda, ale mám strach, že ti ublíží.“
Jyrki zavrtěl hlavou. „To by nikdy neudělal.“
„Od Joniho vím, že ses… že ses chtěl zabít.“
„Jo. A víš, kdo mě zachránil?“
„Já vím, že to byl Tuivo a bylo to od něj hezký a všechno, jde mi akorát o to, že jestli máš takový problémy, že sis chtěl udělat tohle, nevím, jestli je pro tebe ten vhodnej partner.“
2. Mám tě rád
2. 12. 2021
„Jistěže to nevadí. Pojď nahoru.“ Obmotala jsem kolem sebe peřinu a posadila se, abych mu udělala místo. Dosedl vedle mě, stále zabalený ve spacím pytli, a stiskl mi ruku. Třásl se. „Říkala jsem, že ti bude zima.“
„Tenhle dům je na přežívání vánic hroznej. Měli jsme zůstat u Joniho,“ hlesl a položil mezi nás svítící baterku. „Fajn je, že jestli to bude tvrvat dost dlouho, tak se zítra nemám jak dostat do práce.“
„A to je dobře?“ nechápala jsem.
„Jo. Po probděný noci se blbě pracuje.“
„To ano. I já nejspíš zůstanu doma,“ prohlásila jsem a vybavila si stánek se suvenýry, kde jsem si přivydělávala. Stejně by si je těsně po bouři nikdo nekoupil. „Musíš mě mít akorát tak dost, já vím, ale…“
„Taimi,“ přerušil mě. „Nezačínej s tím zase. Mám tě rád, a jestli mám být upřímný, nevadí mi tady s tebou trávit tolik času, i když je to po tom všem divný. Asi ten čas spolu potřebujem, když jsme se navždycky rozloučili.“
„Doufám, že jsi spokojený, když pro sebe máme celou noc,“ usmála jsem se.
„Jo, štěstím bez sebe. Ale ne, fakt je to v pohodě, jasný? Neshazuj se.“ Položil mi paži okolo ramen. Zavřela jsem oči, protože jsem se bála, že ten dotek zmizí, než si ho budu moct vychutnat.
1. Chci s tebou o něčem mluvit
1. 12. 2021
„Promiň,“ odvrátil hlavu od okna. „Já jenom… že tu asi pár hodin zůstaneme. Promiň. Jdu zkontrolovat psy.“ Téměř vyběhl ven, než jsem ho stihla zastavit. Pohlédla jsem ven a zalapala po dechu. Vzduchem v sílícím větru poletovaly všemi směry velké vločky a krajina děsivě potemněla. Bylo mi jasné, že tu chvíli uvízneme. Nevadilo mi to samo o sobě, ale nemohla jsem nemyslet na to, jak je Jonimu.