Vzkaz 25.
Nemůžeš si vybrat jiného druha, než je ti určen. Lovci sice nebyli určeni k tomu, aby měli druha, ale když Vahva přišel s tím, že se zamiloval do dívky zvnější, samozřejmě jsi ho přesvědčoval, jaká je to hloupost. Když to nefungovalo, přišel jsi ještě s něčím jiným.
Ty: A vůbec! Nemůžeš si vybrat jiného druha nebo družku, než kdo je ti určen!
Vahva: Ale mně není určen nikdo.
Ty: Ne. Ale když už chceš dívku vyber si Lauru! Nebo Tikari! Ony ti mají být blízké. Ne nějaká cizinka.
Všichni tři jsme se na sebe podívali a Tikari se dokonce zasmála, ale rychle ji to přešlo. Ta představa, že by Vahva měl být druh jedné z nás, bylo absurdní. Měly jsme ho rády, neměla by tam být žádná překážka, ale přesto jsme nějakou všichni tři cítili.
Vahva: Neblázni. To nejde.
Ty: Proč ne? Jste si blízcí.
Vahva: Copak ty by sis jednu z nich vzal?
Ty: Kdyby na to došlo, proč ne? Ale já družku nepotřebuju.
Docela se mi ulevilo, i když to nebylo správné. Jsi moudrý a laskavý člověk, ale představa, že se k sobě budeme chovat tím romantickým způsobem, mě naplňovala odporem. Už i s Vahvou jsem si to uměla představit lépe.
Vahva: Nech to být. To raději budu bez družky.
Pokud si vzpomínám, dále jsi mu činil za to, co udělal s onou cizinkou, ale přes toto tvé pravidlo jsem se musela dostat v den, kdy jsem si zvolila život a Rista. Dnes jsem se však naučila, že si můžu vybrat jiného druha, než je mi určen.
Nebylo pochyb o tom, že osud mi určil Rista. S ním jsem odešla, s ním jsem žila, s ním jsem se zasnoubila. Nicméně s ním nemusím zůstat. Celý včerejšek a dnešek byl zamlklý. Došlo mi, že je to kvůli Jessemu, ale stále jsem tomu nerozuměla. Chtěl mě mít jen pro sebe? On přece chtěl, abych si našla přátele. Proto jsem i navzdory jeho němému nesouhlasu vyrazila za Jessem.
S úsměvem jsem se od něj nechala obejmout. Pak jsme vyrazili do města. Na to už jsem byla zvyklá, Risto mě sem občas brával. Stále mě znervóznovaly davy lidí, ale Jesse si z toho nic nedělal, tak jsem si nedělala ani já.
Ptal se mě na spoustu věcí. Jak dlouho střílím, jak dlouho tady žiju, jestli mám nějaké sourozence (u té otázky jsem trochu zaváhala, protože bratry a sestry mi byl celý kmen a netušila jsem, kdo je se mnou doopravdy spjatý i pokrevně, ale nakonec jsem odpověděla, že ne), co mě kromě střelby baví. Vyprávěl mi i spoustu o sobě. Dozvěděla jsem se, že mu dělají společnost tři psi, že pije alkohol, že má spoustu kamarádů, že má rád své rodiče, zkrátka detaily, které lidi sbližovaly. Usmívala jsem se. Usmívala jsem se do momentu, kdy vzal mou ruku do své. To gesto patřilo jen Ristovi. Nebo ne?
Já: Je… je to v pořádku?
Jesse: Naprosto.
Já: Víš, musím ti něco říct.
Jesse: No?
Já: Jsem z horského kmene. Nepoznám, co je v pořádku a co ne. Já –
Jesse: Jsi z horskýho kmene? Hustý! Teď už víc věcí dává smysl.
Já: Já jenom… je tohle gesto… co znamená?
Jesse (zkoumavě se na mě podíval): Že jsi mi sympatická.
Uklidnila jsem se. Nic to neznamenalo. Povídali jsme si ještě hodnou chvíli a on mě stále držel. Třásl se. Byla mu zima? Zřejmě ne, protože o něco později pokynul k lavičce. Pořád mě držel. Bylo mi z toho podivně. U Rista mi to nevadilo, ale s Jessem jsme si přece už dostatečně vyjádřili, že jsme si sympatičtí. Teď na mě navíc začal upřeně hledět.
Já: Copak?
Jesse: Jsi krásná, Lauro. A moc milá. Cítím se s tebou příjemně.
Já: Proč mi to povídáš?
Jesse neodpověděl, položil mi dlaň na tvář a přitáhl mě k sobě. Chtěl mě políbit. Risto měl pravdu. Zamýšlel to jako rande. Chtěl být můj druh. Jeho rty se dotkly mých, ale já jsem to sotva vnímala. Přemýšlela jsem. Nevím, co bylo jinak než s Ristem, ale necítila jsem se příjemně. Spíše jako by bylo něco špatně. Trochu jsem se odtáhla, abych to zjistila.
Já: Počkej!
Jesse: Co je?
Já: Je… je to v pořádku? Je… to romantické gesto?
Jesse (s úsměvem): Na tom nezáleží. Jestli se ti to líbí, pokračujme. Mně se to líbí. Pojď sem.
Já jsem se ale odtáhla. Vzpomněla jsem si, co na náš polibek řekl Risto. Přestaň, nevíš, co to znamená. Nechtěl to udělat, protože si myslel, že nevím, jak to vnímá. Nechtěl ten polibek ode mě získat. Chtěl, abych věděla, co znamená. Jesseho sice zajímalo, co cítím, ale kdyby mě přivedl do Pieni on, zřejmě bych se líbala s každým na potkání a nechápala, proč mu to vadí. Přejel mi mráz po zádech.
Já: Ne. Já… jsem zasnoubená. Promiň.
Prudce jsem se postavila, rychle se zorientovala a doslova utíkala domů, za Ristem. Jesse na mě něco volal, ale nevšímala jsem si toho. Chtěla jsem člověka, který nezneužíval mé nevědomosti. Když jsem otevřela dveře a několikrát prudce vydechla, s mírným úsměvem se postavil a přešel ke mně. Zastavil se ale asi půl metru daleko. V očích se mu odrážel neskutečný smutek a já jsem konečně pochopila proč.
Já: Měl jsi pravdu. Bylo to rande.
Risto: A líbilo se ti to?
Já: Ty bys… ty bys mě nechal, viď? Nechal bys mě s ním odejít, opustit tě.
Risto: Přivedl jsem tě sem, ale… doteď mi nedošlo, že si možná vybereš někoho jiného, až si tady zvykneš. A to je v pořádku.
Já (přešla jsem k němu a políbila ho): Měla jsem možnost volby. A vybrala jsem si tebe.
To byla pravda. Ale teď jsem věděla, že jsem si sice vybrala Rista, ale nemusela jsem. Bylo to mé vědomé rozhodnutí plynoucí z toho, co jsem k němu cítila, a z toho, že mě mohl využít, mohl využít mé nevědomosti, ale neudělal to. Teď jsem si byla doopravdy jistá, že ho miluju.