Část 3. Susi
Příspěvky
Vzkaz 30.
30. 8. 2023
Ty: Ne. Lauro, ty nemůžeš… nemůžeš zemřít.
Já: Cože?
Ty: Jsi… (Pak sis povzdechl, přesunul se ke mně a prudce mě objal.)
Já (Odtáhla jsem se.): To nemůžeš. Nechceš na sebe přece přenést Temnotu.
Ty: Jsi… jsi dobrá Lovkyně.
Já: Mé místo zaujme někdo jiný. Neb si vystačíte ve třech. Kvůli tomu přece nemusíš plakat.
Ty (po hodné chvíli): Ty to nechápeš, viď? Všechno, co jsem vám říkal, vás mělo chránit. Kdyby se jen náčelník dozvěděl o tom Rytci… nebo dokonce o Vahově dívce. Já… Chtěl jsem vás chránit.
Vzkaz 29.
29. 8. 2023
Risto: Dobrý. Chtěla by ostříhat.
Žena za pultem: Dobrý den. Jestli dovolíte, ráda bych mluvila přímo se slečnou.
Risto uhnul z cesty a já jsem sklopila pohled. Žena vyčkávala s milým úsměvem, ale já jsem dokázala jen přikývnout v naději, že pochopí, že souhlasím. Obvykle už jsem neměla problém s lidmi mluvit, ale ona nás odsuzovala. Odsuzovala nás stejně jako ta žena, když chtěl Risto plnou moc. Myslela si, že mě Risto využívá. Nakonec jsem se přece jen odvážila promluvit. Řekla jsem jí pravdu, protože jsem nechtěla, aby Rista odsuzovala.
Já: Jsem z horského kmene. Do svatby jsme si nesměli ostříhat vlasy. Je to pro mě velká věc.
Žena za pultem: Ach. V tom případě mi bude ctí. (Přesměrovala pohled na Rista.): Vy jste její manžel?
Risto: Skoro. Kdy byste ji mohla vzít?
Žena (Pohlédla do diáře, ale okamžitě zvedla hlavu.): V tomhle případě hned. Ale musíte mi povyprávět váš příběh, teď mě to zajímá!
Vzkaz 28.
28. 8. 2023
Já: Temnota. Po tom všem je zpátky. Já… já umřu. Já teď nechci umřít.
Risto: Počkej. Copak se děje?
Já: Je mi stejně, jako mi bylo tehdy. Zemřu. Risto, já nechci. Mám tebe, já v tomhle světě chci zůstat. Nechci to zažít znovu.
Risto: Nezažiješ. Máme antibiotika. (Sáhl mi na čelo.) Máš horečku. Ale to neznamená, že budeš… neznamená to, že máš zase zápal plic. Jen že nepůjdeš do práce.
Vzkaz 27.
27. 8. 2023
Některá tvá pravidla dávala v rámci toho, v čem jsme žili, možná smysl, například ta o cizincích, ale zrovna u tohoto jsem ten smysl neviděla. Jeden Lovec mohl být stejně úspěšný, ne-li úspěšnější, než dva nebo dokonce všichni čtyři. Přinejmenším byl tišší. Možná jsi nechtěl, aby se někdo zranil a neměl mi kdo pomoc. Těžko říct. Říkal jsi nám to ale dost naléhavě na to, abychom neměli důvod se tím neřídit.
Teď jsem tu ale byla úplně sama, vydána napospas jednak horám a jednak celé osadě. Risto si od toho, co se stalo u nás, netroufl tak daleko. Byla jsem nervózní, ale zároveň tak volná.
Vzkaz 26.
26. 8. 2023
Jesse (založil si ruce na prsa): To je on?
Já (sledovala jsem jeho pohled, který mířil k Ristovi): Ano. Můj snoubenec. Byl tady i minule, jen sis ho asi nevšiml.
Jesse: Výborně. Ty sis se mnou domluvila rande přímo před očima svýho budoucího manžela?
Já: Nevěděla jsem, že je to rande. Říkal jsi jen, že se se mnou chceš sejít.
Jesse: Co to asi tak mohlo znamenat? Nevěděl jsem, že máš snoubence.
Já: O něj nejde. Když jsi zjistil, že jsem z kmene, měl jsi přestat.
Jesse: Co to do háje mění? Byl to pro mě jenom zajímavý fakt. Nic víc. Chtěl bych vidět, kdo by toho jen kvůli tomuhle nechal.
Vzkaz 25.
25. 8. 2023
Já: Měl jsi pravdu. Bylo to rande.
Risto: A líbilo se ti to?
Já: Ty bys… ty bys mě nechal, viď? Nechal bys mě s ním odejít, opustit tě.
Risto: Přivedl jsem tě sem, ale… doteď mi nedošlo, že si možná vybereš někoho jiného, až si tady zvykneš. A to je v pořádku.
Já (přešla jsem k němu a políbila ho): Měla jsem možnost volby. A vybrala jsem si tebe.
Vzkaz 24.
24. 8. 2023
Risto: Víš, že tě pozval na rande, že ano?
Já: Ale já přece… neřekl, že chce být můj druh.
Risto: To lidé neříkají. Ale pozval tě na rande.
Já: To je hloupost. Říkal, že mě chce jen vidět i někde jinde než na střelnici. Chce se sblížit. To ty jsi chtěl, ať si najdu přátelé.
Risto: To sice jo, ale… ty s ním půjdeš?
Já: Samozřejmě! Copak nemáš radost?
Vzkaz 23.
23. 8. 2023
Já: Byla mi přidělená role Lovkyně. Sžila jsem se s ní. Vím, že tady mám novou roli, ale připadá mi, jako bych zrazovala…
Risto: Kmen?
Já: Ne. Sebe.
Risto: Nemusíš hrát jen jednu jedinou roli. Tehdy jsi byla Lovkyně, byla jsi výborná Lovkyně, ale ve světě, kde to nedává smysl, budeš výborná doručovatelka zásob. Ale Lovkyně v tobě se nikam neztratí, pořád využiješ znalosti o divočině, o orientaci v ní.
Já: Ty jsi někdy změnil svou roli?
Vzkaz 22.
22. 8. 2023
Risto: Napadlo mě… já vím, že už jsi občanka Joiseenu a vyznáš se v tomhle světě, ale existuje ještě jedna možnost, jak bych to mohl pomoct.
Zklamalo mě to. Už dlouho jsme neřešili právo. Unavovalo mě to.
Já: Nechci teď řešit právo.
Risto: Ani já ne.
Já: Tak proč to řešíš?
Risto: Ale ne, já… snažím se tě požádat o ruku.
Zmateně jsem mu podala svou dlaň. Risto se začal smát a jemně mě odstrčil.
Risto: Ne. Snažím se… vzít si tě.
To mě zmátlo ještě více. Ten pojem používal, když se se mnou chtěl mazlit a bývali jsme u toho nazí.
Já: Tady?
Risto: Cože? Lau… (Rázně secvakl krabičku s mrkví.) Chtěl bych s tebou mít svatbu.
Vzkaz 21.
21. 8. 2023
Ty: Nemůžeš milovat dívku.
Já: Cože? Jak to souvisí –
Ty: Lauro. Nic jsem sice neviděl ani neslyšel, ale mezi námi… nemůžeš. Je to proti bohům, proti přírodě. A už vůbec tě nikdo nemůže vidět. Ještě že alespoň Naali má dost rozumu.
A po tomto ses k tomu už nikdy nevrátil. Kdykoli jsi mě ale viděl s Naali, tvé odsuzující pohledy mluvily za vše. Ale Susi, já jsem ji mohla milovat. Možná tajně, ale mohla. A milovala.