Vzkaz 26.
Nemůžeš řešit problémy kmene na vlastní pěst. A to dokonce ani když je to čistě tvá záležitost. Tak nějak jsi to tehdy řekl Vahvovi, když se ho Esa, jeho dívka, pokusila navštívit v kmeni. Vzal ji stranou a vysvětlil ji, že nesmí. Náčelník mu to toleroval. Byla to ostatně nejlepší možnost. Nikdo jiný by se s ní nedomluvil. Nicméně na to, alespoň podle tebe, Vahva neměl právo. Měl to s ní řešit jako s cizinkou, kterou ostatně byla. To znamená v jazyce, který neznala, před celým kmenem.
I toto pravidlo jsem porušila, i když ne tak, jak jsi ho myslel. Neřešila jsem nic sama v rámci své práce, na to jsem jí ještě dostatečně nerozuměla, ale vyřešila jsem něco za sebe, jen já sama. Byl to nádherný, osvobozující pocit.
Přitom to tak zpočátku ani nevypadalo. Chystala jsem se jít na střelnici a všimla si, že se Risto chystá také. Usmála jsem se na něj.
Já: Nemusíš tam jít se mnou. Vím, že tě to nezajímá.
Risto: Zajímá mě, že to zajímá tebe.
Já: Ale jdi. Mně to nevadí. Ve městě se vyznám sama. Nepotřebuju, abys mě doprovázel.
Risto: A co Jesse?
Já: Aha. Bojíš se, že si s ním zase domluvím rande?
Risto: Ne. Teda… samozřejmě bych to pochopil, ale… Lau. Snažím se jenom říct, že tě asi bude konfrontovat. Utekla jsi od něj uprostřed polibku s tím, že máš snoubence.
Já: No, to je dost jasné znamení, že ho za druha nechci, nemyslíš?
Risto: Je otázkou, jestli si to myslí on. Prostě jen… chci tam být pro tebe, kdyby to bylo nepříjemné, dobře?
Já: Mluvil jsi o konfrontaci. Myslíš, že by mi ublížil?
Risto: Ne. Nejspíš ne. Jen… možná bude křičet. Bude naštvaný.
Já: Proč?
Risto: Protože… protože když jsi souhlasila, že se s ním sejdeš a nechala ho tě držet za ruku, tak si nejspíš myslel, že ho za druha chceš.
Já: Ale… já jsem nevěděla, co to znamená.
Risto: Já vím. Proto tam chci jít. Vysvětlím mu to tak, aby to pochopil.
Já: Nemusíš to kvůli mně dělat.
Risto: Já chci. Pojď.
Ruku v ruce jsme se vydali na střelnici. Znovu jsem Ristovi nabídla, až si také vystřelí, ale on mě odmítl s tím, že by si vedle mě přišel hloupě. Chtěla jsem ho přesvědčovat, ale pak jsem koutkem oka postřehla Jesseho. Risto se zhluboka nadechl a vyšel k němu, ale já jsem ho zastavila. Nevím, co mě k tomu vedlo, ale já jsem se do té situace dostala, já jsem jí musela vyřešit. Rista jsem s tím zatížila už tak. Vyrazila jsem k muži, který k nám přicházel a natáhla k němu ruku.
Já: Jesse. Ahoj.
Jesse (založil si ruce na prsa): To je on?
Já (sledovala jsem jeho pohled, který mířil k Ristovi): Ano. Můj snoubenec. Byl tady i minule, jen sis ho asi nevšiml.
Jesse: Výborně. Ty sis se mnou domluvila rande přímo před očima svýho budoucího manžela?
Já: Nevěděla jsem, že je to rande. Říkal jsi jen, že se se mnou chceš sejít.
Jesse: Co to asi tak mohlo znamenat? Nevěděl jsem, že máš snoubence.
Já: O něj nejde. Když jsi zjistil, že jsem z kmene, měl jsi přestat.
Jesse: Co to do háje mění? Byl to pro mě jenom zajímavý fakt. Nic víc. Chtěl bych vidět, kdo by toho jen kvůli tomuhle nechal.
Chtěla jsem poukázat na Rista, ale pak mi došlo, že Jesse v kmeni nejspíš nikdy nebyl. Nevěděl, jak to tam funguje.
Já: Promiň. Jde o to, že v kmenech se rozdíl mezi romantickou a jinou láskou stírá. Tam by bylo v pořádku tě políbit. Tady není, protože já miluju jeho. Nechtěla jsem ti ublížit.
Jesse: Tys to do tý pusy fakt nepochopila?
Já: Ani přímo při té. Můžeme být kamarádi, ale necítím k tobě to, co k němu.
Jesse (s podivným úšklebkem): A řekl ti, že to, že jste zasnoubení, neznamená, že tě teď má jen pro sebe? Ještě mu nepatříš.
Já: Co to povídáš?
Jesse: Víš, je v pořádku zamilovat se do někoho jiného.
Já: Ty mi říkáš… tak hloupá nejsem. Podívej, kdybych chtěla, vyberu si tebe. Ale já jsem si vybrala jeho.
Jesse: Proč? Protože ti řekl, že si ho máš vybrat? Chci ti jen pomoct, vždyť tě může dočista ovládat.
Já: Může. Ale nedělá to. Neznáš ho. Své stanovisko už jsem ti řekla.
Jesse: Fajn. Jak myslíš.
Raději jsem nezkoumala jeho zklamaný výraz. Bylo by mi z něj smutno. Obrátila jsem se k Ristovi, který se široce usmíval. Nemohl náš rozhovor slyšet, ale věřil mi. Věřil, že to dokážu vyřešit sama. Přešla jsem k němu a vklouzla do jeho náruče. Mám sílu si své záležitosti vyřešit sama a on to chápal. Zase jsem ho milovala o něco více a o něco více se odpoutala od svého starého života.