Vzkaz 30.
Nemůžeš zemřít. Dodnes jsem nevěděla, jak tu chvíli zpracovat. To poznání přišlo najednou. Četla jsem si nějakou knihu, která vědecky vysvětlovala meteorologické jevy. Myslím, že jsem se zrovna dozvídala, že polární záře není most mezi námi a bohy, když mi to konečně došlo.
Naali nikdy nepřišla, když mě pohltila Temnota. Tikari to párkrát zkusila, ale neměly jsme si co říct. Vahva za mnou chodil do samotného konce. Ty jsi přišel jednou. Vybral sis zrovna chvíli, kdy Léčitelka odnášela hadry nasáklé krví, kterou jsem vykašlala. V ten moment jsem si myslela, že už to přišlo. Že umírám a ty to víš, a přišel jsi mi poděkovat za roky společného lovu. Ty jsi ale jen dřepěl kousek ode mě a sledoval jsi, jak se snažím zastavit další kašel a slzy. Před očima jsem měla bílý opar, ale přesto jsem se pokusila na tebe zaostřit.
Já: Susi.
Ty: Lauro. Já -
A pak se slzy začaly řinout i z tvých očí. Nejprve jsem si myslela, že jsou to stále mé vlastní, že si je jen představuju na tvé tváři, ale ty jsi pak vzlykl. Proč jsi plakal? Co se stalo? V duchu jsem se vynadala. Temnota počká, zřejmě se dělo něco vážnějšího. Sebrala jsem se a tázavě na tebe pohlédla. Ty jsi mi pohled oplatil, ale pak jsi ho odvrátil a znovu se rozplakal.
Já (naléhavě): Susi! Co se děje? Mám… mám vám pomoct lovit? Máme málo masa? Já jen -
Ty: Lauro. U všech bohů. Ty nemůžeš -
Já: Aha. Měla jsem to tušit. Přišel jsi sem s jedním ze svých pravidel? Můžeš šetřit dech. Na mě už neplatí. A přestaň brečet.
Ty: Ne. Lauro, ty nemůžeš… nemůžeš zemřít.
Já: Cože?
Ty: Jsi… (Pak sis povzdechl, přesunul se ke mně a prudce mě objal.)
Já (Odtáhla jsem se.): To nemůžeš. Nechceš na sebe přece přenést Temnotu.
Ty: Jsi… jsi dobrá Lovkyně.
Já: Mé místo zaujme někdo jiný. Nebo si vystačíte ve třech. Kvůli tomu přece nemusíš plakat.
Ty (po hodné chvíli): Ty to nechápeš, viď? Všechno, co jsem vám říkal, vás mělo chránit. Kdyby se jen náčelník dozvěděl o tom Rytci… nebo dokonce o Vahově dívce. Já… Chtěl jsem vás chránit.
Já: Mně už na tvých pravidlech nezáleží. Umírám, konec je blízko, copak to nevidíš?
Jen jsi několikrát kývl a odešel. Už jsi mě nikdy znovu nenavštívil. Tehdy jsem vůbec neuměla zpracovat, proč jsi přišel, ale teď už vím, co ses mi snažil říct, Susi. Snažil ses mi říct, že tvá pravidla nebyla něco, co nás mělo omezovat. Chtěl jsi nám pomoct. Chtěl jsi nás varovat. A nejen to. Snažil ses mi říct, že mě máš rád. Že máš rád i Tikari a Vahvu. Snažil ses mi říct, že si nepřeješ, abych zemřela, že ti to není ukradené. Usmála jsem se. I já jsem tě měla ráda. Navždy budu mít.