17. Milý Jyrki (podruhý)
Vážně jsem se snažila ti pomoct, ale přijde mi, že ty o to snad ani nestojíš. Nebo možná ne ode mě. Jsem si celkem jistá, že Tuivo se k tobě už dostal, i když tvrdí opak, protože s tebou tráví pořád víc a víc času. Každopádně to asi po dnešku vzdávám. Budu na tebe dávat pozor na dálku, ale nebudu se vnucovat někomu, kdo se se mnou očividně kamarádit nechce.
Oba dva jsme si dneska projížděli trasu, kterou postavili na další místní závody, ničím výjimečné, ale bylo by hezké se dobře umístit. S Kevätem jsme tě sledovali. Měl výtky k tvý technice a já s ním souhlasím. Ale sakra, zároveň bys mohl být fakt dobrej! Při tréninku jsem se soustředila jenom na jízdu, ale pak jsem tě, přesně jak jsem čekala, našla starat se o psy. Další důvod, proč bych nemohla mít vlastní. Tohle každodenní pečování by mě nebavilo. Jednou za čas mi to ale nevadilo, tak jsem vzala hřeben a začala česat psa, který neustále otáčel hlavu a koukal na mě jedním modrým a jedním hnědým okem. Zato ty ses na mě vůbec nepodíval, a já to po chvilce nevydržela a udělala první krok.
Já: Fakt ses zlepšil, co jsi tu. Pod dobrým vedením byl mohl bejt fakt skvělej.
Ty: Prostě trávím jen hodně času v horách i se smečkou.
Já: Jasně, sehrát se s nima může hrát roli. Já bych se o ně ale asi nechtěla starat. Nemluvě o tom, že to musí být strašně drahý.
Ty: Kromě věcí pro ně nic moc nepotřebuju.
Já: Ale mít víc peněz, mohl by sis něco víc dovolit. Co by sis koupil, kdyby sis mohl koupit… cokoli?
Ty: Yö… o co ti jde?
Já: O nic. Proč seš takovej? To se bojíš i mě?
Ty: Neber si to osobně. Bojím se všech.
Já: Proč?
Ty: Protože lidi jsou prostě zlí a ubližují.
Já: I Tuivo?
Trhl jsi sebou, takže mi došlo, že jsem trefila do černýho. V ten moment mě poprvý napadlo, jestli mezi váma není něco víc. Neměl jsi nikoho, kdo by ti do vztahů kecal, mohl sis to dovolit. Ale proč jsem si to vlastně nemohla dovolit já? Kevät mě nepřestane trénovat. Svým způsobem mě má rád.
Ty: Tuivo je… to je jedno.
Já: Má tě rád, víš to, že jo? Jako hodně rád.
Ty: Řekl ti to?
Já: Ani nemusel. Chodila jsem s ním, poznám, kdy se mu někdo líbí.
Ty: Tak to není, Yö. Jsme kamarádi. Řekli jsme si věci, které jsme jinak neřekli nikomu, ale… Chodili? Copak vy už spolu nejste?
Já: Ne, klidně si ho nech.
Ty: Tak to fakt není. Yö, já tohle vážně nechci řešit.
Já: Ok. Přišla jsem ti hlavně doporučit najít si trenéra. Dostalo by tě to mnohem dál.
Ty: Díky za radu.
Já: Jyrki, vážně. Takhle to nepůjde napořád, nedokážeš to dotáhnout daleko sám.
Ty: Možná to nechci dotáhnout daleko.
Já: Každej chce.
Ty: Jestli je to všechno, můžeš jít.
Já (Pokusila jsem se ještě jednou prolomit ledy) Ten pes je úplně klidnej. To je hezký, ale možná by ti bodli i temperamentnější psi, aby ses někam dostal.
Ty: To je Reima. Je…
Já: Nezajímá mě to, když s ní nikdy nepojedu.
Nevím, co bys mi na to odpověděl, ale do budky najednou vtrhl Tuivo. Ještě jsme se neviděli, ale on okamžitě promluvil.
Tuivo: Jyrki, jestli jseš hotovej, tak můžeme jet na tu… Ahoj, Yö.
V ten moment mě uviděl a ve tváři se mu zjevil zmatek. Nevím, kam jste jeli, ale stačilo mi vás vidět spolu, abych věděla, že se sice oba stydíte, ale zároveň je mezi váma něco strašně silnýho. Stačilo mi vidět, jak se na tebe usmál způsobem, jakým jsem ho nikdy neviděla, a jak jsi k němu vzhlédl a poprvé s někým udržel oční kontakt víc než tři sekundy. Odložila jsem hřeben a nechala vás tam, protože tys očividně o nikoho kromě něj nestál.
Yö
.
(L. , 14. 9. 2022 22:59)