21. Milý Tuivo (pošestý)
Děkuju. Udělal jsi pro mě dneska hodně, i kdyžs vlastně vůbec nemusel, a nemusel ses se mnou vůbec bavit. Nevím, proč jsem s tím šla zrovna za tebou, ale nějak jsem cítila, že je to dobrej nápad, když jsem tě tam viděla zabodávat spadlé kolíky zkušební trasy. Oslovila jsem tě už z dálky a až potom tě objala kolem ramen, aby ses nelekl. Stejně je vtipný, o kolik jsem vyšší než ty. Ale co, nikdy mi to nevadilo.
Ty: Yö. Ahoj.
Já: Nazdar. Vyslechneš mě?
Ty: Teď musím -
Já: Já vím. Pomůžu ti.
Ty: Tohle není tvoje práce.
Já: Ani ty bys to neměl dělat. Máš na víc, než na zabodávání kolíků.
Ty: Nestarej se.
Já: Fajn. Promiň.
Chvilku jsme se bavili jen o tom, co mám dělat, a pak vedle sebe mlčky pracovali. Po chvilce sis ale všiml, že mi kolíky vypadávají z ruky, a nebylo to tím, že jsem je zapíchávala poprvý. Nic jsi neřekl, jen jsi mě propaloval pohledem, a já jsem nakonec opatrně začala.
Já: Před… před nějakou dobou bys to nepochopil, ale jestli ne nepletu, tak teď bys mohl. Jakej máš vztah k ne tak… klasickým romantickým vztahům?
Ty: Snažíš se mi říct, že chodíš s Leenou?
Já: Jak to víš?
Ty: Yö, vědí to snad všichni psovodi.
Já: Kdo… kdo nás viděl?
Ty: Viděl při čem? Víš co, to je jedno. Prostě to na vás jde poznat, to, jak se rozzáříš, když jste spolu, jak často za tebou chodí… Prostě poznáš zamilovanýho člověka.
Já: A nejsem jediná, kdo takhle s někým chodí, co?
Ty: Na co narážíš?
Já: Ty a Jyrki.
Ty: Jsme kamarádi, fakt.
Já: To povídej vránám na poli.
Ty: Co?
Já: Jakože ti to ani za nic nevěřím.
Ty: Hele… to je jedno. Prostě je to v pohodě. Víš, bavím se teď s jedním člověkem, co je gay, a otevřelo mi to oči. Není psovod, tak ho asi nebudeš znát, ale jmenuje se Ylermi.
Já: Nikoho takovýho neznám.
Ty: Fajn. Hm, hele, nebyla na to příležitost, ale… hezký vlasy.
Já: To myslíš vážně, nebo je to výsměch?
Ty: Co? Jasně že vážně.
Já: Kevät mi asi před týdnem řekl, že vypadám jako oškubaný kuře.
Ty: No… nevím, o co mu jde, ale nevypadáš. Vypadáš dobře.
Já: Ty bys mi řekl pravdu, co?
Ty: Ty víš, že bych ti v tomhle nelhal.
A najednou jsem ti řekla všechno, o sponzorovi, o mým útěku do knihovny, o tom, že jsem celý týden netrénovala, o všem, na co jsem ještě neměla odvahu mluvit ani před Leenou. Tvářil ses, že mě snad ani nevnímáš, ale já věděla, že dobře posloucháš. Když jsem skončila, zvedl jsi hlavu od práce a soucitně ses usmál.
Ty: Ale nelituješ toho všeho, ne?
Já: Ne. Asi bych měla, ale zároveň se cítím tak… volná.
Ty: To je důkaz, žes to měla udělat.
Já: Těžko bude teď všechno stejný. Možná mě úplně odmítne trénovat.
Ty: Najdeš někoho jinýho. Yö, já vím, že je to pro tebe velká věc, ale jsem na tebe hrdej.
Já: Fakt?
Ty: Jasně. A Leena určitě taky.
Já (objala jsem tě): Tohle je jedna z těch chvil, kdy je mi fakt líto, že nám to nevyšlo.
Ty: Nemluv o tom. Stejně by to časem nefungovalo. Neptej se proč, prostě nefungovalo.
Chtěla jsem se ptát, ale nakonec jsem tě objala ještě pevněji, a pak tě prostě pustila a odešla, protože jsem nevěděla, co dál říct nebo dělat. Ale bez toho rozhovoru bych asi byla mnohem rozrušenější.
Tvoje Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Tuivo je v celým příběhu nějakej podezřelej. Nedělá hloupý
rozhodnutí :D (Možná protože zatím nemá
možnost něco takového udělat, ehm :D)
Re: .
(Ant, 23. 9. 2022 5:07)Jo, nemá možnost. On je zatím strašně zmatený a ztracený, tak si moc neprosazuje svoje. :-)
.
(L. , 23. 9. 2022 1:42)