22. Milá Auri
Tak úplně za to, co se stalo, nemůžeš. Nikdy bych na to nekývla, kdybych měla normální tréninky, ale já a Kevät jsme se radši moc nevídali, tak jsem se jenom udržovala v kondici a měla hromadu volnýho času. Takže když mi Tuivo řekl, že má kamarádku, která by se ráda naučila víst spřežení a že ještě k tomu zaplatí, prostě jsem souhlasila.
Když jsem tě uviděla přicházet k tréninkové trase, popadla mě mírná nervozita. Přece jen, byla jsi první, koho jsem něco takovýho měla naučit. Byla jsem ale odhodlaná nedat to najevo. Aspoň že jsi působila sympaticky, prostě pěkná, milá a usměvavá holka. Po tvým nesmělým pozdravu jsem si i myslela, že stydlivá. Sundala jsem psům popruhy, aby ses s nima mohla seznámit. Pobaveně jsem sledovala, jak za tebou jeden z nich bezprostředně běží a nechává se hladit.
Ty: Jsou přátelští. Jak se jmenuje?
Zamyslela jsem se. Samozřejmě, že když jsem si psy půjčovala, ptala jsem se na jména, ale některé jsem od sebe ještě nerozeznala. To se ale spraví po chvilce jízdy.
Já: Myslím, že Jää.
Já: Myslíš?
Pohlédla jsem na tebe a potlačila úšklebek. Nelíbilo se ti to, nelíbilo se ti, že to není moje smečka. Svým způsobem jsem to chápala, ale nedokázala jsi úplně potlačit, že mě za to odsuzuješ, jako bych kvůli tomu byla něco míň. Nasralo mě to, ale navenek jsem udržela úsměv. Nemohla jsi za to. Rozhodla jsem se ti to radši vysvětlit.
Yö: Nemám vlastní smečku, tahle je od kamaráda. Nebavilo by mě se o ně starat i mimo závody.
Já: Ale vždyť… jak se s nima takhle dokážeš sžít?
Yö: Očividně dobře, když závodím, co myslíš? Nekecej do něčeho, čemu nerozumíš.
Udiveně jsi zmlkla a mně až pak došlo, že to možná nebylo rýpnutí, ale fakt tě to zajímalo. Ale co. Stejně si všichni mysleli, že jsem vždycky milá a příjemná. Bylo načase ten obrázek trochu rozbít, protože už mě to nebavilo. Změnila jsem téma.
Já: Fajn. Hele, zjišťovala jsem, kolik si tak lidi berou, a usoudila jsem, že tisíc marek je ještě nízká cena, na to, že tě trénuju já. Nevím, kolik budu mít do budoucna času, ale teďka bych tě mohla trénovat třeba jednou za dva týdny. Jestli na to teda máš. Nevím, kolik platí za vyvrhování ryb. Doprdele, vnímáš mě vůbec?
Ty sis ale dál hladila psy a já se poprvý zamyslela, jestli mi to za to stojí. Ale nakonec jsi zamumlala něco na způsob, že souhlasíš, tak jsem tě vyzvala, ať nastoupíš na sáně, a postavila tě za sebe. A najednou jsem vůbec netušila, co dělat. Nevzpomínala jsem si, jak mě to Kevät učil. Jezdění pro mě bylo hrozně přirozený, bylo to jako dýchat. Nakonec jsem se rozhodla zkusit úplně tu nejblbější možnost.
Yö: Fajn. Teď na ně zakřič vpřed, a pojedou.
Poslechla jsi, ale psi ne. Vyzvala jsem tě, abys křičela hlasitěji, a pak už to fungovalo, ale já z tebe cítila hroznou nejistotu. Zamyslela jsem se, jak ti to říct, ale zaobalit to. Nakonec to úplně nevyšlo.
Já: Hulákáš dobře, ale nedáváš do toho autoritu. Musí cítit, že jsi vůdce smečky. Takhle ti za chvilku začnou dělat blbosti.
Nereagovala jsi. Věděla jsem, že mě vnímáš, ale asi jsi s tím nemohla nic udělat. Přesně jak jsem předpověděla, po chvilce neuposlechli, že mají běžet vpravo, a pokračovali rovně. Jistě, rovně byl lepší terén, ale trasa tamtudy nevedla. Rychle jsem zakřičela povel, a tentokrát se smečka poddala.
Takhle to pokračovalo ještě dobrou hodinu, až mě to nakonec přestalo bavit, protože to nemělo cenu. Vytáhla jsi peníze. Nejspíš jsi s touhle cenou počítala, to mě trochu překvapilo, ale nestěžovala jsem si. Myslela jsem si, že tady to skončí, ale ty ses pak zeptala na to nejhorší, co jsi mohla. Jestli máš na zavodění. Zamyslela jsem se, ale nakonec ti to řekla na plnou hubu.
Já: Nemáš to v sobě.
Ty: Co? Co v sobě nemám?
Já: Vzali tě jako dočasnou součást smečky, jsou zvyklí, že se u nich lidi střídaj jak na běžícím páse, problém je, že tě vzali jako ten poslední článek. A ty musíš být vůdce. Cítí z tebe strach a nejistotu, a když nejsi schopná to potlačit, nikdy je takhle víst nedokážeš. Oblíbili si tě, to jo, ale nebudou tě úplně poslouchat.
Ty: A jak toho mám docílit?
Tohle mě unavovalo. Proč si tolik lidí myslelo, že pro závodění nepotřebujou talent?
Já: Hele, Auri, myslela jsem si to, ale chtěla jsem to s tebou zkusit. Nemáš na to, prostě se… musíš věnovat něčemu jinýmu. Stejně bys nikdy nebyla dobrá závodnice.
Chvíli jsi mlčela. Byla jsem popravdě tak otrávená, že mi bylo ukradený, jestli jsem tě ranila. Ty ses ale naneštěstí nevzdávala.
Ty: Kdybych měla jednu stálou smečku, třeba několik let…
Já: Ani tak. Hrozně to jde z tebe cítit, že vlastně nevíš, co děláš, a že je jedno, kolik se toho naučíš, stejně si nebudeš pořád jistá. Nechceš zkusit něco jinýho? Třeba se o ty psy starej v boudách, kde je lidi dávaj, když je zrovna nechtěj, nebo je někomu hlídej, nebo třeba jezdi s nějakým kamarádem na vyjížďky a pomáhej mu třeba s těma popruhama nebo celkově s péčí o psy, ale závodění pro tebe fakt není. Nebo… i kdybys to dokázala, já na tohle fakt nemám trpělivost.
Ty: Zkoušela jsem už to s jednou ženskou, a ta mi řekla, že na ty psy musím být tvrdá, třeba je i zbít nebo…
Protočila jsem oči. Musím uznat, že přece jen mi bylo příjemnější být tam na trase s tebou, než s někým takovým. Cítila jsem z tebe lásku ke psům a odhodlání. Na závodění to nestačilo, ale rozhodně jsi byla lepší než tihle slaboši.
Já: Jo. Řeknu ti tajemství. Ti, co to berou takhle, jsou většinou lidi, kteří na to nemaj, a kompenzujou to násilím. Jo, pak je sice psi poslouchají, protože se jich bojí, ale správný to není. A nepřála bych si, abys do tohohle spadla, jasný?
Ty: Takže… takhle se to nedělá?
Já: Nemělo by. Ale víš co, v závodech jsou velký prachy.
Ty: Já to jednou zvládnu. Zvládnu se to naučit a dostat se na závody.
Já: Fajn, ale já v tebe nevěřím. Nebudu ztrácet čas s někým, kdo na to nemá. Ale jestli se někdy budeš chtít jenom projet, tak tě klidně vezmu, ok?
I přesto, že jsem na tebe byla milá, tě to sebralo. A možná, možná jsem byla moc tvrdá. Možná jsem tě měla prostě trénovat a počkat si, až na to přijdeš sama. Ale nebyla jsem taková. Nemohla jsem si brát peníze za to, že tě dovedu k závodění, a bez toho, abys závodila, jsem v psovodství neviděla smysl. Nebylo by to fér. Možná se alespoň chytneš něčeho jinýho.
Yö
.
(L. , 23. 9. 2022 23:30)