24. Milá Leeno (pošestý)
Vídaly jsme se minimálně několikrát týdně, ale věděla jsem, že náš vztah ještě rozhodně není na takové úrovni, abych s tímhle šla zrovna za tebou. Možná bych to raději měla říct Tuivovi, jenže přesně vím, co by mi odpověděl. Ať nikoho neposlouchám, ať jdu za svobodou. Jenže život nebyl tak jednoduchý, neskládal se jenom z bezmezného poslouchání nebo bezmezné svobody. Potřebovala jsem slyšet tvůj názor, protože mi na něm záleželo. Proto jsem tě pozvala do knihovny. Nechtěla jsem chodit okolo horký kaše, ale tys mi nedala na výběr.
Ty: Stejně mě pořád překvapuje, že se setkáváme tady. Čekala bych od tebe něco… společenštějšího.
Já: Čekala bys to od Yö z novin, nebo od Yö, kterou znáš?
Ty: Od Yö z novin. Promiň. Když už jsme ale u toho…
Já: Jo, já vím, tu titulku jsem viděla. Je mi to celkem ukradený. Teda, nechtěla jsem tě do toho zatáhnout, ale…
Ty: To je v pohodě. Mně to taky neva. Jenom… nejsem závodnice. Nevím, jestli ti nevadí se se mnou veřejně zahazovat.
Já: Leeno, přestaň. Miluju tě, jasný?
Ty: Tak… tak dobře. O čem jsi se mnou chtěla mluvit?
Já: Pojď se uklidit někam dozadu. Nemusí to slyšet celá knihovna.
Ty: Ty dneska nepíšeš maily?
Já: Možná později.
Když jsme se uvelebovaly vzadu u dětských knih, protože tam byly pohodlné poštářky a málo lidí, které by zajímalo, co si povídáme, ztratila jsem odvahu, ale už jsme tu byly a podle tvého nedočkavého výrazu bys mě z toho stejně nenechala vyváznout. Když jsi mě pobídla, nezbylo mi než si povzdechnout a začít.
Já: Mám šanci závodit na celostátním.
Ty: To je… Nezníš tak nadšeně, jak bych čekala.
Já: Trenér nesouhlasí s tím, že jsem s tebou, že jsem si obarvila vlasy a asi celkově s tím, že nežiju přesně tak, jak by chtěl. Jestli ale půjdu na celostátní, budem muset zintenzivnit tréninky. Představa, že s ním trávím tolik času…
Ty: A on to nedokáže brát profesionálně? Věří přece v tvý schopnosti, ne?
Já: Nevím. Mám pocit, že nedokážeme efektivně spolupracovat, dokud si to nevyříkáme. Jenže on po mě chce… Chce, abych byla slavná kvůli závodění, ne kvůli skandálům. Tak to řekl. A chodit s holkou je očividně skandál.
Ty: Chce po tobě, aby ses se mnou rozešla?
Já: To chtít nemůže.
Ty: Yö, ale já ti nechci stát v cestě. Jeď na ty závody.
Já: Necítím se připravená.
Ty: A budeš někdy? Já vím, že málokdo přeskočí hned na celou zemi, ale ty na to máš. A trenér to ví, jinak by ho to asi ani nenapadlo.
Já: Myslíš?
Ty: Vím. Přála bych si, abys byla úspěšná, protože i ty to chceš, nepletu se?
Já: Ano, ale… dochází ti, jak málo na tebe budu mít času? Prakticky žádnej.
Ty (položila jsi mi ruku na rameno a zadívala ses mi do očí): Yö, já jsem věděla, do čeho jdu. Jsi závodnice, fakt si myslíš, že jsem s tím nepočítala?
To bylo asi to nejhezčí, co mi kdo řekl. Nikdo nebyl schopný akceptovat, kolik času jsem strávila v horách. Snad jen Tuivo, ale to proto, že mu nejspíš vyhovovalo mít a zároveň nemít přítelkyni. Sice mi pár z těch, se kterými jsem chodila, řekli, že to budou tolerovat, ale od začátku to byly jen prázdné fráze, kterým jsem chtěla uvěřit. Viděla jsem ale tu upřímnost ve tvých očích. Možná zjistíš, že to je přece jen příliš těžké, ale teď, teď jsi tomu chtěla dát šanci. Usmála jsem se.
Já: Tak jo. Jestli bude Kevät ochotnej do toho netahat osobní věci, tak tam pojedu.
Ty: To je ono. (Naklonila ses ke mně a políbila mě, jemně, ale přesto to bylo hrozně intenzivní.)
Nechápu, jak jsi to dokázala. Ještě před tímhle rozhovorem jsem byla přesvědčená, že na žádný pitomý závody nejedu, ale teď mi to nepřišlo jako tak zlej nápad. Byla to šance, která už se možná nikdy neobjeví. Kevät ve mně věřil, dokonce tak moc, že si půjčil peníze, ty jsi ve mně věřila. Musela a chtěla jsem to udělat. Děkuju, lásko. Miluju tě.
Tvoje Yö
.
(L. , 24. 9. 2022 1:47)