25. Milý trenére (potřetí)
Byl jsi tak nadšený, když jsem ti oznámila, že pojedu na ty závody, a vlastně jsi mě vůbec hrozně překvapil. Mám teď pocit, že jsem se rozhodla správně. Projednou. Když jsem mířila na dohodnutou trasu, třásla jsem se nervozitou, ale ty jsi mi nic nevyčítal, vlastně jsi jen rozpřáhl náruč a pevně mě objal. Pak ses na mě usmál.
Já: Někdo se tu dneska vyspal do růžova.
Ty: Ani ne, ale jsem rád, že tě vidím.
Já: Tak… jdeme na to? Nesmíme promarnit ani vteřinu.
Ty (se smíchem): Tak horký to zase není. Dneska se jen projedeme, co říkáš?
Já: Ale musíme trénovat.
Ty: Musíme spolu mluvit.
Já: Koukej, já už se nechci dohadovat. Nemůžeme k tomu prostě oba dva přistupovat profesionálně? Ty mi nebudeš kecat do toho, co dělám mimo tréninky, a já tě budu při nich poslouchat na slovo. Vím, že mě trénuješ dobře.
Ty: Já se k tomu pokoušel přistupovat profesionálně, a to nás dostalo tady. Prosím, nech mě to vysvětlit. Stejně jsem na dnešek sehnal dopravní sáně.
Já: A co budeme dopravovat?
Ty: Jen sebe.
Překvapilo mě to. Jak dlouho jsi dokonce ani nesouhlasil, nejen sám nenavrhl, se jen tak projet? Naposledy snad když byli rodiče ještě živí. Nešlo nesouhlasit. Nebyla jsem na dopravní sáně zvyklá, ale ty jsi nekomentoval jediný můj pohyb, vlastně mi přišlo, že se snažíš je vůbec nesledovat. Prostě jsme jen uháněli do hor, a i když jsem byla nervózní z toho, co mi chceš říct, užívala jsem si to. Nakonec jsi mě ale přece jen oslovil.
Já: No?
Ty: Jak jsem říkal, problém je v tom, že jsem se k tobě snažil chovat profesionálně. A nedopadlo to dobře.
Já: Kdy? Já mluvím o tom, jak ses navážel do mejch vlasů, a do toho, s kým jsem a tak.
Ty (s povzdechem): Ty vlasy ti sluší. Byla to velká změna a já normálně holky, co si stříhají vlasy na krátko a barví, a ještě na zeleno, nemám rád, ale k tobě se to hodí. A co se týče Leeny… myslel jsem, že to děláš pro to, abys nějak šokovala. Mě, novináře, všechny.
Já: Nechtěla jsem šokovat. Ani vlasy, ani tímhle. Chtěla jsem prostě jenom… být sama se sebou spokojená.
Ty: Miluješ ji?
Já: Ano.
Ty: Nechci ti stát v cestě. Ale je pravda, že si budeš muset vybrat. Bud ona nebo ten závod. Skloubit to nejde.
Já: Já vím. Říkala jsem jí to. Prý věděla, do čeho jde, a je s tím v pohodě. Vlastně díky ní jsem se rozhodla, že ten závod pojedu.
Ty: Každopádně někdy chci tu holku poznat.
Já: Proč?
Ty: Protože… ty jsi jako moje dcera, Yö. Nedělám to všechno kvůli tvýmu otci, nebuď blázen. Za ty roky jsem si tě fakt oblíbil. Ale nebyl jsem na tebe zlej proto, že bych chtěl, aby sis nekazila život. Bylo to proto, že jsem chtěl, abys byla prostě závodnice, nic víc. Protože neohlížet se na tvoje pocity mi přišlo o tolik lehčí. Ale přesně proto tě mám rád. Nedala ses.
Já: Ty jo. To je asi to nejhezčí, co jsi mi kdy řekl.
Ty: Jo, to je možný. A hele… nechci po tobě, abys vyhrála nebo se dobře umístila na tom celostátním závodě. Chci jen, abys nabrala zkušenost.
Já: Vážně sis kvůli tomu půjčil?
Ty: Je to krok, kterej tě může posunout vysoko.
Já: Já vím, ale… Neměl jsi.
Ty: Záleží mi na tom. Copak tobě ne? Yö, řekni mi upřímně – chceš žít tady v Aletasu a závodit jen rekreačně a žít i jinej život, nebo to chceš dotáhnout výš? Protože oboje možný není.
Zamyslela jsem se nad tím. Položil jsi tu otázku, jako by se nechumelilo, ale já věděla, že na odpovědi hodně záleží.
Já: Nechci se rozhodovat, co budu dělat po zbytek života. Ten závod ale jet chci.
Ty: Po tomhle možná nebude cesta zpět.
Já: Vždycky je. Přinejhorším se odstěhuju a uklidím někam do ústraní.
Ty: Byl bych raději, kdybys byla odhodlaná vyhrát a neměla pochybnosti, ale nechci tě nutit k něčemu, co možná nechceš. Ale jestli se zúčastníš, budeme teď trénovat každý den, dopoledne i odpoledne. Jednou za dva týdny budeš mít na víkend volno. Takhle to bude fungovat po celý ten půlrok do závodu. Budeš vyčerpaná a nebudeš mít na nic čas, ale máš s tímhle šanci se slušně umístit. Pokud to nevezmeš, pak tě na ten závod trénovat nebudu, ale startovný už je zaplacený a nevím, jestli by mi ho beze zbytku vrátili. Tak co?
Možná ses pokoušel o určitou formu psychický manipulace, když jsi mluvil o startovným, ale přešla jsem to. Ten tréninkový plán zněl přísně, ale už jsme tak jednu dobu fungovali, i když jen na tři týdny, před tím mým prvním větším aletaským závodem. A přece jen, pár hodin denně mít budu, navíc i některé víkendy. Alespoň budu vědět, jestli chci tímto způsobem života pokračovat, nebo ne. Proto jsem na tvou nabídku s poděkováním kývla.
Tvoje skorodcera Yö
.
(L. , 24. 9. 2022 23:07)