27. Milý Tuivo (posedmý)
Šance se i naskytla hned další den po obědě, kdy jsme mířila do knihovny, abych sepsala pár dopisů. Potkala jsem vás. Museli jste mě s Jyrkim vidět už zdálky, ale neuhnuli jste z cesty, dále jste se bavili, smáli, a ztichli jste, až když jsme se u vchodu setkali. Usmál ses, jako by se včerejšek vůbec nestal, a dokonce mě jemně objal na přivítanou. I Jyrki mě pozdravil.
Já: Netvrď mi, že jdeš do knihovny. Zrovna ty, Tuivo.
Ty: Jdu tam kvůli Jyrkimu. On čte. A ty asi taky, což mě celkem překvapuje.
Já: Nečtu, teda, moc ne. Jdu napsat nějaký maily.
Ty: To už jsi taková celebrita, že ti chodí maily od fanoušků?
Mělo to být popíchnutí, ale v ten moment mě napadla asi trochu šílená myšlenka, ale na druhou stranu, proč by to měl být špatnej nápad? Tobě jsem věřila a věděla jsem, že i Jyrkimu můžu věřit. Minimálně to těžko někomu poví. Chtěla jsem se vám tím omluvit a odčinit všechno, co jsem řekla. A možná, možná to byl další malá šance, jak se k Järvinenovi dostat blíž.
Já: Vlastně ani ne. Ukážu vám to.
Byla jsem trochu nervózní, když jsme stoupali nahoru a po zaplacení sedali k počítači, ale odhodlaná to udělat. Nakonec jsem po krátkém zaváhání otevřela ten první dopis Nooře, protože to, co se s ní dělo, mi přišlo tak strašně vzdálený, a hlavně nechápu, proč jsem to tak hrotila. Ty ses okamžitě s pobaveným úsměvem začetl, Jyrki se na mě předtím podíval, jestli fakt může, ale pak začal číst taky a dokonce tě předběhl. Mlčel ale, dokud jsi nedočetl i ty, a ani pak nepromluvil, jen upíral pohled na desku stolu a přemýšlel.
Ty: Otravuje tě pořád?
Já: Ne. Tohle už považuju za vyřešený.
Ty: To takhle píšeš maily víc lidem?
Já: Jo, vlastně jsem už psala mail snad všem, co znám.
Ty: Takže tam je i nějakej o mně? Třeba jak jsem úžasnej a krásnej?
Já: No, takový tam zrovna není, ale jo, psala jsem jich pár i tobě. Vlastně vám oběma.
Jyrki konečně zvedl hlavu a trochu vystrašeně na mě pohlédl, ale když jsi ho objal kolem ramen, úplně jsem viděla, jak se pomalu uklidňuje. Věřil ti, věřil ti tak moc, až mě to fascinovalo.
Ty: Moje kamarádka tohle taky určitým způsobem dělá. Ale ona to píše spíš jako deník.
Já: Myslela jsem, že tyhle věci jsou v našem věku už divný.
Ty: Možná, ale jak říkám, nejsi jediná.
Jyrki: Mně to přijde hezký. Hrozně hezký. Nikdy by mě nenapadlo zpracovávat emoce tím, že to jakoby budeš psát jiným lidem.
Já (trochu nervózně, že se zapojil): No… ani nevím, jak mě to napadlo. Ale baví mě to. Nikdo o tom akorát nesmí vědět.
Jyrki: Proč ne?
Já: Za pár měsíců pojedu celostátní závody.
Jyrki: Gratuluju!
Já: Díky. Každopádně trenér nechce, abych dělala skandály, a tohle by asi novináři být nenechali.
Ty: Jsou to hyeny. Z Jyrkiho dělaj alkoholika.
Já: Cože?
Jyrki: Přitom skoro nepiju. Akorát jim asi přijdu nějak mimo nebo nevím.
Já: Nejsi mimo, jenom… jenom ti novináři vadí, co?
Jyrki: Vadí mi vlastně skoro všichni lidi. Není to jejich chyba.
Spolkla jsem všechny poznámky o tom, že to by se ti jakožto psovodovi nemělo dít, protože jsem ten moment nechtěla pokazit. Povídali jsme si ještě dobré dvě hodiny, než jsem musela jít na další trénink, ale po cestě za Kevätem mi něco došlo. Dneska jsem udělala poslední krok k něčemu velkému. Všechny vztahy, které pro mě byly nějakým způsobem důležitý, jsem dnes uzavřela. Ty se nadále choval jako kamarád, Jyrki se mi alespoň pootevřel, a já jsem se konečně naplno mohla věnovat závodění a nepřemýšlet nad osobním životem.
Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Zmínka o Auri! :D Mimochodem – povedlo se ti
někam dát scénu v obchodě, kde se laškuje se svým přítelem?
:očíčka: pokud ne, tak ofc nevadí ^^
Re: Re: .
(L. , 28. 9. 2022 0:50)
Zatím to je druhá zmínka o ní, pokud se nemýlím
(což se klidně mohlo stát, protože si někdy ani
nevzpomenu, kolik mi je let :D)
A nechtěla bys sepsat něco jako „scény, které
by byly super, ale do příběhu se nevešly”? :očíčka:
.
(L. , 27. 9. 2022 1:34)