28. Milý trenére (počtvrtý)
Čas do závodu, jak oba víme, se krátí, moje tělo hoří vyčerpáním, ale jsem tak šťastná. Šťastná, že dosahuju svých snů, že mířím za velkým vítězstvím. Nebo bych alespoň měla být. Nechápej mě špatně, ty tréninky mi nevadí, nevadí mi ani trávit tolik času s tebou, protože jsme se usmířili, ale někdy mi chybí být prostě jen tak s ostatníma psovodama. Jenže jako by usoudili, že kvůli tomu pitomýmu závodu mezi ně nepatřím, což je blbost. Vždycky k nim budu patřit. Nebo ne?
Trochu mi přijde, jako bys mě od nich odtrhával ještě víc. Pořád mi opakuješ, o kolik jsem lepší než oni, že na ně mám zapomenout, protože Aletaso je jen začátek, a že mi nestojí za to, udržovat s nimi nějaké kamarádství, protože stejně budu cestovat po světě. Vím, že to nemyslíš zle, chceš mi poradit, ale fakt si myslíš, že dokážu žít jenom pro závody? Ty možná jo, dokonce i když sám nejezdíš, ale jsem stejná?
Na jednu stranu jsem měla chuť se na všechno vysrat, prostě zůstat tady a žít dál tak, jak jsem byla zvyklá. Jenže by to možná nebylo stejný. Že pojedu ten velkej závod, se dostalo do novin, a i kdybych tam nakonec nejela, tak by se to možná už nikdy nevrátilo do normálu. Kdyby si alespoň ke mně všichni nechodili pro radu. Možná jsem lepší než oni, ale není to moje zásluha. Je to tvoje vítězství, ty jsi mě sem dostal. A já jsem ti fakt strašně moc vděčná, akorát… nevím. Asi jsem zmatená.
Někdy se vidím, jak protrhávám cílovou pásku, protože na tak velkých závodech určitě jsou (že jo?), jak křičím nadšením, jak mě obejmeš a řekneš, že jsi ve mně věřil, jak davy skandují moje jméno a cítím se tak hrozně krásně, a vím, že ve skutečnosti by to bylo ještě mnohem krásnější. Ale pak si vzpomenu na místní závody v přátelském duchu, na trasy, které všechny tak důvěrně znám, a pokud ne, není problém se na ně dostat a prozkoumat je, na večery a někdy i noci s přáteli, na tuhle knihovnu a moje malé tajemství s maily, na hory, protože celostátní závod se koná v Ninaje a tam prý hory nejsou vidět, na klid, který pro sebe dokážu alespoň na pár hodin každý den získat… Přála bych si prostě zajet ten blbej závod a vrátit se tu, ale stejně bys mi to nedovolil.
Jo. Jo, mám chuť se na to vysrat a alespoň se pokusit všechno vrátit do normálu. Je tady ale ještě jedna věc. Možná to nedávám dostatečně najevo, ale vážím si tě. Vážím si tě jako trenéra i jako člověka. Musíš si asi myslet, že závodím hlavně kvůli otci, ale popravdě, málem mi ježdění znechutil, když po mně křičel, když jsem náhodou nebyla první, nenechal mě odpočinout ani jediný den a nic jiného ohledně mě než psovodství ho nezajímalo. Tohle bych ti nikdy neřekla, protože vím, že ty svýho bývalýho nejlepšího kamaráda vidíš v jiným světle a já ti tu iluzi nechci pokazit, ale vztah mezi mnou a otcem byl vždycky spíš chladnej. Jsi mým otcem mnohem víc, než byl kdy on.
Po tom, co jsi mi řekl, že jsem jako tvoje dcera, tě prostě nechci zklamat. Proto tam pojedu a smířím se s tím, že už nikdy nic nebude stejné. Možná by mě život tady za rok za dva začal nudit, protože bych dosáhla úplně všeho, čeho tady dosáhnout jde. Možná by mě začal nudit mnohem dřív, a asi je dobře, že to tady opustím. Ale ten místní závod pojedu, ještě naposledy.
Nechci se předvádět ani si dokázat, že jsem vážně lepší než všichni psovodi odsud, chci s nimi prostě jen ještě jednou jet. Některý z nich znám odmala, přesně znám jejich styl, jejich silné stránky i slabiny, znám všechny psí smečky, každý šutr tohohle kousku světa. Možná to obrečím, ale fakt to potřebuju. Když jsem ti to navrhla, netvářil ses úplně nadšeně, asi ti to přišlo jako plýtvání času, peněz, sil, nebo co já vím, ale nebyl jsi proti. Že by ses konečně smířil s tím, že si o některejch věcech můžu rozhodnout sama? Nebo ses prostě jenom nechtěl hádat? To je asi vlastně jedno, každopádně jsi neprotestoval a já ten závod za tejden pojedu.
No, pomalu mi dochází moje obvyklá hodinka, a stejně už asi nemám co říct, tak to tady utnu. Ty jo, musím říct, že tyhle maily jsou vážně bezvadné. Nikdy jsem neměla v mozku tak uklizeno, tak jasno v tom, co si myslím. Všechen zmatek nechám tady v tom třetím počítači zleva, který se stal mým oblíbeným a už dlouho mi ho nikdo nezasedl. Možná je to náhoda, a možná si už lidi všimli, že tu sedávám, ale jsem za to každopádně ráda. Akorát nevím, jestli bys doopravdy zrovna ty pochopil, co tu sepisuju. Jednou ti to možná řeknu.
Tvoje Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Asi nechápu, jaký je logický spojení mezi tím,
že Yö jede velký závod a tím, že si psovodi řekli,
že k nim nepatří :očíčka:
A taky nechápu, proč si Yö myslí, že už to nebude jako
dřív. Jako asi se o tom chvíli budou všichni bavit,
ale mělo by je to hodně brzy omrzet, nebo ne? :očíčka:
Re: Re: .
(., 30. 9. 2022 22:43)
Oh, už to chápu, přestože s jejich chováním stále
nesouhlasím :očíčka:
.
(L. , 28. 9. 2022 0:58)