31. Milý Lari
Zvláštní, jak se přesvědčení okolnostmi mění. Byla jsem přesvědčená, že s tebou radši nikdy nepromluvím. Dotáhl jsi to mnohem dál než já, byl jsi můj idol a s idoly se nemluví, abychom na ně nezměnili názor, když se chovají prostě lidsky. Jenže mi pořád leželo v hlavě, co tě vedlo k tomu, že jsi chtěl trénovat zrovna Jyrkiho. Proto jsem za tebou přišla, když ses přišel podívat na závody nováčků stejně jako já, i když nevím, cos tu pohlédával, a poprosila Keväta, jestli by nám mohl dopřát chvilku. Divně na mě koukl, ale nechal nás. Sedla jsem vedle tebe na tribuny a zadívala se na ty postavičky dole. Netušila jsem, co ti chci vlastně říct, ale věřila jsem, že se to nějak poddá.
Já: Poznáte, kdo z nich to někam dotáhne?
Ty: Ne. Někdy vypadají nadějně a za měsíc po nich neštěkne ani pes, a někdy si jich ani nevšimneš, a oni se pak vynoří z ničeho jako velký hvězdy, Yö.
Já: A vy? Vkládal do vás někdo naděje?
Ty: Proč tě zajímají moje začátky?
Já: K tomu se dostanu, ale… obdivuju vás. Dostal jste se daleko a dostal byste se ještě dál, kdyby…
Ty: Když se to stalo, nemohl jsem sem chodit několik měsíců. Všechno mi připomínalo moji smečku. Ale když jsem to překonal, miluju to. Když se dostaneš příliš daleko, tak vidíš jen chamtivost a soutěživost. Ale koukni na ně. To je čiré nadšení a radost z rychlosti. Netvrdím, že je to tak u všech, ale tady prostě víc vidíš to druhý.
Já: Tak proč jste chtěl dostat Jyrkiho Järvinena na vrchol, když se vám to tam nelíbí?
Ty: Co? Aha… Myslím, že to Kevät špatně pochopil. On těmihle závody žije. Řekl jsem, že bych se s Järvinenem někdy rád projel, předal mu zkušenosti, ale nemluvil jsem o trénování jako takovým. Ten kluk by o to stejně nestál.
Já: Jo, to už vím. Když mu to Kevät řekl, poslal ho do háje.
Ty: Já jsem nad tím přemýšlel, protože ten kluk je osamělej, strašně osamělej. Ale nechci ho někam dostat, protože by tam nebyl šťastnej.
Já: A vy? Vy jste byl?
Ty: Poslyš, nezacházíš příliš do osobní roviny?
Já: Promiňte.
Ty: To nic. Každopádně… si to Kevät převzal po svým. Ještěže ten kluk nesouhlasil, nerad bych mu zlomil srdce tím, kdybych ho odmítl. Pro jeho dobro.
Já: On fakt nechce a… prostě nemluví s nikým. Ani se mnou, a to jsem se fakt snažila. Má jen jednoho kamaráda.
Ty: To je někdy víc než dost.
Já: Ale když odmítl váš trénink, řekl něco, co mě zasáhlo. Pochyboval, jestli jste byl šťastnej, když jste byl úspěšnej. Proto jsem se na to ptala.
Ty: Holka… nějaký pochyby jsem měl. Vlastně víc než malý. Neplánoval jsem přestat, ještě ne, ale moje smečka umřela, protože jsem je dlouhodobě přetěžoval a ignoroval jejich zdraví a potřeby.
To mi vyrazilo dech.
Já: Co se jim stalo?
Ty: Prostě… prostě tu zátěž jejich těla nezvládla. A já je pořád nutil vydávat plný výkon.
Zdálo se mi, že jsem ve tvejch očích zahlídla slzy. Chtěla jsem se naštvat, jak se někdo může takhle chovat ke psům, ale pak mi došlo, že už sis to asi sám vyčítal ažaž.
Já: Jyrkimu se stalo něco… no, podobnýho ne, ale -
Ty: Mluvíš o zranění tý feny. Titty.
Já: Stalo se to proto, že chtěl vyhrát, a zrychlil, i navzdory špatnýmu terénu. Viděla jsem to přímo z dráhy.
Ty: Tak sis sama odpověděla. Proto nechce závodit tak, jak to děláš ty. Bylo to pro něj dostatečný varování. Ne jako pro mě. Ale… tohle všechno neznamená, že by ses o to neměla snažit ty, Yö. Na rozdíl od nás to uneseš, na rozdíl od nás věnuješ závodům všechno. Tak už běž za Kevätem, určitě tě postrádá.
Došlo mi, že chceš ten rozhovor ukončit, tak jsem si jen řekla o autogram na ruku, jako dočasnou připomínku, že jsem s tebou mluvila, a odešla za trenérem. Náš rozhovor nekomentoval a já za to byla ráda, ale pořád jsem na něho myslela. Jednak samozřejmě proto, že jsem s tebou vůbec mluvila a nesla tvůj podpis na paži, ale jednak kvůli tomu, cos říkal. Možná, možná to zkrátka neunesu. Neměla jsem vlastní smečku a vlastně jsem neměla co ztratit, ale možná jen nevím, co všechno vlastně mám, dokud o to nepřijdu.
Tvoje fanynka Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Buď je Yö od přírody klidný člověk, nebo ten
Lari pro ni nebyl zas takový idol. Chovala se dle mě moc...
„normálně” :D neříkám, že mu měla skočit kolem
krku, ale takhle v klidu s ním mluvit... to chce hodně
sebeovládání :očíčka:
(Teda, zase posuzuju podle sebe, ale kdyby se mi podařilo
mluvit s Hiddlestonem, tak i teď bych byla úplně brutálně
v háji z toho, přestože už ho nesimpuju :D)
Re: .
(Ant, 3. 10. 2022 7:01)Ona se v tomhle celkem umí ovládat, musí, když mluví s novináři a tak. Navíc už jakoby nedělá to, proč ho považovala za idola. Ale jo, asi měla trochu více vyšilovat. :-)
.
(L. , 2. 10. 2022 23:30)