32. Milý trenére (popátý)
Nenávidím tě za to, cos mi udělal! Víš co, je mi úplně jedno, jestli mě přestaneš trénovat, jestli se mnou přestaneš komunikovat, takovýho hajzla ve svým životě nechci! Nechápu, jak jsi mohl. Myslela jsem, že mě máš rád, a že je to teď mezi náma lepší. A tys mezitím ublížil nejen mně, ale i člověku, na kterým mi nejvíc záleží.
Snažila jsem se na Leenu po tom posledním setkání moc nemyslet, ale ona na mě čekala v knihovně, Kdo ví, jestli se trefila napoprvý, nebo to už zkoušela poněkolikáté. Ihned mě popadla za ruku a zatáhla mě do nejzadnějších regálů, na naše oblíbené místo. Nic jsem neříkala, protože jsem nevěděla, jak na ni reagovat. Těžko říct, co bych dělala, kdyby se mi pokusila dát pusu, ale neudělala to.
Leena: Yö… promiň.
Já: Mělas den blbec, tak sis to na mě vylila?
Leena: No… já nevím. Asi bych ti to neměla říkat. Nechci ti ublížit.
Já: Vybal to.
Leena: Tak jo… nechovala jsem se zrovna nejlíp, protože… jsem se s tebou vůbec neměla sejít.
Já: Proč? Nemiluješ mě?
Leena: Ty pako. Kdybych tě nemilovala, nečekám tu na tebe.
Na chvilku jsem se ztratila v těch pobavených očích, nemohla se odtrhnout od toho láskyplného úsměvu. Ale nehodlala jsem to dát najevo.
Já: Nebylo mi ten den moc dobře.
Leena: Já vím. Večer předtím… mi volal Kevät. Asi mu nějakej psovod dal moje číslo nebo… nevím.
Já: Kevät?! Co po tobě doprdele chtěl?
Leena: Abych…. Abych s tebou utnula kontakt. Abych ti nekazila kariéru. Ale my už měly domluvený to rande a já… najednou jsem netušila, co dělat.
Já: No… Vykašlat se na mě? Promiň, vím, jakej umí být, když něco po člověku chce.
Leena: Yö. Ty se nemáš za co omlouvat. To já se zachovala blbě.
Já: Byl na tebe moc hnusnej?
Leena: No… křičel. Ale neříkej mu, že to víš. Já… já se tě jen musím naučit vzdát a všechno bude dobrý.
Já: Ne. Ani náhodou, kurva. Seru na něho, seru na celý svět. Dneska půjdeme ke mně domů a budeme dělat všechno, co normální páry dělaj, protože prostě můžeme, souhlasíš? A nikdo a nic nám v tom nezabrání.
Leena: Nechci, abys s ním kvůli mně měla spory. Kariéra je teď…
Já: Kariéra pro mě teďka nic neznamená. Já chci být aspoň chvilku šťastná, než se dostanu moc daleko, chápeš? Leeno, chci být s tebou, aspoň dneska. Věnovat se jenom tobě.
Leena: A to nic nemáš?
Já: Měla jsem ještě cvičit v posilce, ale -
Leena: Tak běž.
Já: Ne. Mám všeho po krk. Chci bejt šťastná.
Leena: Neobětovávej se -
Já: Neobětuju náš vztah.
Leena: Věděla jsem, do čeho jdu. Věděla jsem, že budeš celebrita.
Já: Já. Prostě. Chci. Být. S. Tebou. Prosím.
Leena: Miluju tě.
Pak se mi prakticky rozplakala v náruči, asi ze strachu z omluvy a pak z toho, že kvůli ní něco obětovávám, a já ji v ten moment milovala ještě víc než kdy jindy. Rozhodla jsem se správně, to jsem věděla. Rozhodla jsem se být prostě šťastná. Proto mi nemůžeš vyčítat, že jsem udělala i to další rozhodnutí, které se ti rozhodně nebude líbit.
S Leenou jsme se dohodly, že se staví k sobě pro věci na přespání, a pak ke mně přijde. Šla jsem teda domů známou cestou, která mimo jiný vedla kolem odchodu s turistickým vybavením, a málem se tam srazila se Simem, kterej nesl plnej vak.
Simo: Yö!
Já: Nazdar. Co v tom máš?
Simo: S psovody jsme se rozhodli, že vyrazíme do hor, oslavit Bílý noci. Ale zjistil jsem, že asi málo závodím dál na severu, všechno vybavení jsem měl hrozně starý a některý i zničený.
Já: Počkej, s kým?
Simo: Bude nás asi dvacet. Pozval bych i tebe, ale máš teďka dost nabitej program.
Já: Já jedu taky. Kdy a kde se setkáme a co přesně si mám zabalit?
Simo: Yö, asi mě nechápeš. Naplánovali jsme si cestu na dva týdny. Ty máš ten závod a -
V ten moment jsem ale naprosto přesně věděla, co chci. Chci být dva týdny s psovody v horách, nestarat se o žádný pitomý závody, prostě si jen užívat život.
Já: S Kevätem máme spory. Jedu.
Simo: Víš, co děláš?
Já: Blbosti. Ale vyhovuje mi to.
Simo (se smíchem): Tak jo.
Dalších pár minut mi vysvětloval, kam pojedeme a co budu určitě potřebovat, kdo s námi přesně pojede a podobný detaily. Jediný, co mě trápilo, tak to, že to asi na Leenu bylo moc náročný, ale byla jsem si jistá, že ona mě tam pustí. Chtěla, abych zažívala radost, na rozdíl od tebe. Tak koukej, že mám pořád život ve svých rukách!
Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Aha, tak záhada vyřešena. Panebože, Kevät je
fakt idiot. Also ty oslavy Bílých nocí jsou ty z
druhé trilogie Plamene, nebo si je s něčím pletu? :očíčka:
Re: .
(Ant, 4. 10. 2022 5:27)Já vím. :-) Jakoby, slavili je i tam, ale psovodi si to udělali po svém.
.
(L. , 3. 10. 2022 23:43)