8. Milá Leeno (podruhý)
Tak to trochu nevyšlo. Teda, svatba byla moc krásná. Nikdy by mě nenapadlo, jak hezky vedle sebe můžou vypadat fialový a oranžový šaty, hlavně když měly podobný střih a holky jsou si taky podobné, obě dvě vysoký, srdovitý obličeje, obě blonďatý. Alkoholu bylo víc než dost, a hlavně to jídlo! Ještě teď jsem přejezená toho úžasnýho dortu, ale dala bych si klidně další kousek. Doufám, že se lidi nebudou brát moc často, nebo mě Kevät zabije, až z těch dortů přiberu. Nebo můžou být svatby, ale musí na nich být hnusný dorty. To ale nebudou, protože po tom, co jsme zjistili, jak úžasně Maila peče, tak asi nikdo nebude chtít dort od nikoho jinýho, jen od ní.
Já mám tyhle psovodský svatby ráda. Nejenže jsou svobodný v tom, kdo si koho může vzít, ale prostě jsem si jen tak mohla přijít v tílku a krátký sukni (no dobře, a v kabátu a punčocháčích, nejsem idiot, abych cestou umrzla) a bez podpatků, který jsou fuj, a nikdo se nad tím ani nepozastavil. Spíš se pozastavovali nad tebou, protože ať už tě pozval kdokoli, asi ti neřekl, že dlouhá sukně a košile není třeba. Ale i v knihovně jsi měla dlouhou sukni, tak třeba se takhle oblíkáš normálně, co já vím.
No, ale přišla jsi a to jsem úplně nečekala. Upřímně jsem nečekala, že přijde Tuivo, ale vy jste dorazili oba víceméně současně, myslím, že jste spolu dokonce prohodili pár slov u dveří. A já se tak strašně snažila dívat na něj, ale oči mi pořád sklouzávaly k tobě. Jak se kolem tebe vlnila sukně, jak ti prameny se sepnutých vlasů neustále padaly do tváře a já měla chuť ti je odhrnout, jen abych se tě mohla dotknout, jak bezprostředně ses smála… Jo, chvilku jsem na tebe dokázala jen koukat a proklínat tě, žes přišla.
Pak ke mně ale přistoupil Tuivo a já věděla, že je to tak správně. Jsem ráda, že se na mě moc nesnažil sahat, když tak jenom držel moji ruku a to bylo fajn, a zkrátka jsme si povídali. Vím, že jsem si nevybrala špatně, vím to, jenže když jste tam byli oba, tak jsem mohla porovnat, co cítím. U tebe to byl žár, vášeň, a to jsme spolu ani nemusely mluvit. U něj to byl prostě jen klid. Příjemný klid, ale když začal hrát ploužák, tolik jsem chtěla vyzvat tebe, hlavně když jsi po mě pokukovala.
Nakonec jsem ale natáhla ruku k němu. Trochu mi to ulehčil tím, že nevěděl, o co jde, takže jsem mu vysvětlovala pointu ploužáku a učila ho, jak se správně pohybovat, a on se tomu divil, a to mě vlastně uklidňovalo. Akorát jsem mu možná neměla naznačovat, že pomalým romantickým tancem to většinou nekončí. Nic neudělal. Věděla jsem, že nic špatného neudělá, nic po mě nebude chtít. Ale když mi položil ruku na tvář a políbil mě, tak mi bylo tak příšerně.
Ne kvůli tomu polibku. Ten byl krásnej, a on se navíc smál, že bude mít zase pusu od rtěnky jako minule, takže to vlastně bylo hrozně milý. Ale zachytila jsem tvůj pohled. Zase ses na mě dívala. Bylo to proto, že já jsem se tolik dívala na tebe, nebo ses na mě chtěla dívat? Byla jsi zklamaná. Proč jsi zklamaná? Copak tobě se taky líbím?
(Kéž by) tvoje Yö
Komentáře
Přehled komentářů
Prostě za ní běž. Just do it!
Also tahle kapitola mě nutí zas přemýšlet o sobě
a hrabat se zas ve svých citech... :D (Ale netýká se to tebe,
ať už přímo či nepřímo ^^)
Re: .
(Ant, 7. 9. 2022 8:03)Jako jo. :-) To mě svým způsobem mrzí... Snad už ti bude dobře.
.
(L. , 6. 9. 2022 23:37)