Jiskra minulosti: Síla slunce (2. díl)
Příspěvky
4. Znovu už od tebe neodejdu
4. 1. 2022
Ona se usmála, ale její oči se nesmály. „Byl jsi smutný?“
„Jo,“ povzdechl jsem si. „Miloval jsem tě.“
„Jak jsem ti psala, stále tě miluji.“
„Já tebe určitým způsobem taky, ale… taky mě naštvalo, žes mi neřekla, kam jdeš.“
Jalmari naklonila hlavu na bok. „Domů. Omlouvám se, že jsem se nerozloučila, bylo by to pro mě příliš těžké. Ale doma jsem také nebyla šťastná ani tentokrát. S tebou jsem poznala alespoň lásku, proto jsem se vrátila.“ Nahnula se ke mně. „A znovu od tebe neodejdu.“ Začínala mě děsit a najednou jsem vůbec nechápal, co jsem na ni kdy viděl. Byla krásná a důstojná, jenže jsem se vedle ní cítil nesvůj. Nikdy bych si nedovolil si z ní utahovat nebo dokonce být sám sebou. Stala se přízrakem a tak to bude lepší. Budu ji obdivovat ve vzpomínkách jako pěknou sochu.
„Jenže já mám Auri,“ uchechtl jsem se. „Jalmi, hrozně rád tě vidím a můžeme se někdy sejít, ale…“ Najednou vypadala jako zraněné zvíře.
„Vrátila jsem se kvůli tobě.“
„To mě mrzí, ale nemohla sis myslet, že budu celý ty roky sám. Já si myslel, že jsi mrtvá!“
„Myslela jsem, že ty jsi věrný. Zklamala jsem se v tobě,“ prohlásila a na důraz svých slov si položila ruku na srdce.
3. Změnilo se to tady
3. 1. 2022
„Jak už jsi poznal,“ navázala Syksy. „Podívej se na nás dva. Takhle jsme dřív nevypadali.“ Odmlčela se, ale Tuivo jen vyčkával. „Chováme teď soby a horský kozy. Jsou na zahradě. Pak ti to ukážu.“
Tuivo zavrtěl hlavou. „Ale co vaše perfektní zimní zahrada?“ Znělo to dost posměšně, ale Syksy si toho nevšimla, nebo to ignorovala. Kopl jsem svého přítele pod stolem. Zamračil se na mě.
„To je minulost. Nebudu tě napínat. Mysleli jsme si, stejně jako všichni, že jseš mrtvej.“
„Cítím se docela živý,“ utrousil Tuivo.
„Ale no tak,“ napomenul jsem ho, než mi došlo, že to teď není vhodné. Juhani se ale rozesmál.
„Takovej je pořád?“ zeptal se mě.
Sklopil jsem zrak. „Většinu času.“ Taimi s drobným úsměvem přikývla. Juhani přesměroval pohled na ni.
2. Musíš tam jet
2. 1. 2022
„Auri, co blbneš?“ Chtěl jsem ji obejmout, ale ona se mi vysmekla.
„Nech mě. Do zítřka budu pryč.“ Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že myslí pryč z tohohle domu.
„Nikam nechoď,“ odpověděl jsem unaveně. „Jalmari je minulost a pro mě je mrtvá.“
Auri ztěžka dosedla na židli a nespustila ze mě zrak. „Oba víme, že není. Můžu tě teď obejmout a ty tam nepojedeš, ale po tý zprávě na ni budeš furt myslet a dřív nebo později ji zase začneš hledat. Já prostě nechci, aby nás to bolelo víc, než je nutný.“ V první chvíli jsem nechápal, proč kecá takový blbosti, ale pak mi došlo, kolik je na tom pravdy. „Aspoň s ní nebudeš za mýma zádama. Můžeme být dál kamarádi.“
„Auri, počkej,“ zvedl jsem ruce a ona naštěstí nikam neodešla. „Tohle je…“ Odfrkl jsem si. „Chci tebe. Já… já miluju myšlenku na ni, ne ji samotnou, to už jsem ti říkal. Já tam nepojedu.“
„Joni,“ odvětila a konečně ke mně natáhla ruce. Chytil jsem je. „Musíš tam jet. Záleží mi na tobě, a právě proto ti nechci bránit v tom, co tě celý ty roky tak trápilo. To je dobrý, fakt.“
1. Nevím, čeho jsem se bál
1. 1. 2022
„Všiml jsem si toho už tehdy, po tom rozhovoru s Venlou, kdyžs odjel a…“ Větu nedopověděl, ale došlo mi, co myslí. Když jsem se chtěl zabít. „Vždycky máš skoro šedý oči, když tu kletbu necháváš rozběhnout. Ale nedělej to, nezahrávej si s tím.“
„Vím, co dělám,“ odvětil jsem.
„Ne, nevíš, doprdele nevíš. Nezahrávej si s tím.“
„Myslím, že o tom vím víc než ty,“ odsekl jsem, protože se mi nelíbil ten prudký tón, jakým se mnou mluvil. „Mám to pod kontrolou, Tuivo. Čím dřív se to naučím ovládat…“
„Kletba se nedá ovládat!“ zavrčel.
„Nehádejte se,“ vložila se do toho Taimi, ale Tuivo jen rozzlobeně zavtěl hlavou.
„Teď ne, Taimi.“
„Má do toho stejně co mluvit jako my dva,“ zastal jsem se jí, protože se mi nelíbilo, že ji zase odstrkuje na vedlejší kolej.
„Ale já teď mluvím s tebou,“ odpověděl.
„A já mluvím s Taimi.“ Obrátil jsem se k vyděšené plavovlásce a zhluboka se nadechl. „Taimi, co si o tom myslíš ty? Můžeme tu kletbu ovládat?“
Taimi se zamračila. „Nebudu se do toho plést.“ Zvedla se, rychle si navlékla kalhoty a odešla z místnosti. Vyčítavě jsem pohlédl na Tuiva.