Plamen vzpomínek: Mdlý úsvit (2. díl)
Příspěvky
4. Ona tady není
2. 8. 2021
„Taivasi," vyhrkla jsem. „Jestli není tady, tak je pryč!"
„Při vší úctě," zamračil se. „Ale to je samozřejmé."
„Ne, ne, tím chci říct, že je pryč úplně. Konkrétně... míří do Pieni. U všech bohů!"
„Do Pieni?" zeptal se tiše. Nejspíš si musel myslet, že jsem se úplně zbláznila. „Proč... by to dělala?"
„Kvůli... kvůli Tuivovi. Pamatuješ si ještě Tuiva?" Pokrčil rameny. Jistěže si ho pamatoval. „Je to... složité. Ale musím je nějak varovat, aby odtamtud neodešli a Tähti se tak nevystavila nebezpečí, kdo ví, kam by pak až pokračovala do hor. Musím najít toho šamana a poslat jim dopis nebo..." Chytila jsem se za hlavu. „Taivasi... Běž... běž spát. Ona tady není."
3. Vrať se domů
2. 8. 2021
„Ale já... nepotřebuju zachránit."
„Tuivo," pravila naléhavě a odtáhla se ode mě. „Pokaždé jsi cestu horami zvládl jen proto, že ti pomáhal onen šaman."
„Myslíš Lu..."
„Nevyslovuj jeho jméno, víš, že nesmíme." Zarazilo mě to. Proč nechtěla, abych vyslovoval jeho jméno? Měl jsem se jí už dávno zeptat, co si o něm myslí.
Nešlo mi rozumně uvažovat. „Pomáhal mi, když jsme šli sem, ale..."
„I když jste odcházeli z kmene."
Promnul jsem si spánky. „To... to není pravda."
„Ale je, Tuivo. Jen jste o tom nevěděli, protože vám z cesty přímo odstraňoval překážky. Podruhé vás na ně jen upozornil, abyste mohli... změnit osud, pokud byste chtěli."
Zavrtěl jsem hlavou. „Já... já ti nerozumím. Promiň."
„A já jsem tady proto, že... To je složité. Šaman potřebuje někoho, kdo mu důvěřuje a ty to prý nejsi. Měla to být Taimi, stačily by klidně dopisy, ale ona už s tebou nechce mít nic společného. A proto jsem tady já. Jako spojení."
Byl jsem ještě zmatenější. „Tähti, já... co chceš přesně dělat? Vrať se domů."
„Ale to nejde! Když s vámi nepůjdu, nejspíš zemřete!" namítla.
2. Co se tehdy stalo?
1. 8. 2021
„Ale stejně, proč jste tehdy odešli? A jak to, že ses vrátila jen ty? Nejde mi to do hlavy." Došlo mi, že Tähti to nemůže pochopit.
„Dobře víš, že Tuivo byl vždy jiný než my. Nenarodil se tu."
„Ale měl to tady rád!"
„Neměl. Ke konci už ne. Měl rád mě, měl rád tebe, ale nestálo mu to za to, zůstávat někde, kde se trápí."
„Ale já tím myslím, že měl rád hory."
„To měl. Nepřesunul se od nich daleko." Viděla jsem, jak jí zasvítily oči. Celý tento rozhovor byl zvláštní a vůbec jsem mu nerozuměla.
„A proč se nevrátil? Já vím, že ty jsi chtěla zlomit tu kletbu a on prokletý nebyl, ale mohl přece jít s tebou."
Zaťala jsem zuby. „On... on se mnou šel. Ale... pak ztratil odvahu se sem vrátit." Byla to jen velmi částečná pravda, ale bylo to příliš složité na pochopení i pro mě, natož pro ni.
„Kam... kam až s tebou šel?" zajímala se.
„Skoro až sem."
„Takže je..."
„Ano, Tähti, je v horách. Ale nemyslím si, že by tě ještě..."
„Tak to už všechno dává smysl!" rozzářila se náhle během toho, kdy jsem přemýšlela, jak jí šetrně sdělit, že ji Tuivo nejspíš vymazal ze svého života. „Pojď za mnou!" Vyskočila na nohy a někam se hnala.
1. Zapomeň na ni
1. 8. 2021
Skoro celou noc jsme se toulali po ulicích Pieni a na hotel jsme se po krátké zastávce za psy vrátili až nad ránem. Původní plán dnes odjet, ale bylo mi jasné, že se předtím musíme prospat. Možná to o den odložíme, už jsme neměli kam spěchat. Alespoň tak jsme to plánovali. Recepční, která se zamračila nad našim stavem, nám ale podala obálku s tím, že je pro nás. Nebylo na ni žádné jméno ani zpáteční adresa.
„To je omyl, nám nikdo..." pokusil jsem se namítnout, ale žena po mě vrhla vražedný pohled, takže jsem toho raději nechal. Doufal jsem, že se brzy ukáže, pro koho je psaní doopravdy. Vrátili jsme se do malého pokoje. Jyrki se posadil na postel, ovšem na moji. Upřel pohled na obálku.
„Otevřeš to?" zeptal se.
„Asi nemám na výběr, jestli chceme zjistit, co to je. Ale... asi to teď nepřečtu."
„Já to zkusím," nabídl se. Pokrčil jsem rameny a rozlepil obálku. Hned, jak jsem krátký dopis vytáhl, jsem poznal to nejisté písmo. Zachvátila mě panika. Netušil jsem, jak je to možné. Ano, sice musela tušit, kde budeme, ale proč nám psala? Proč to zkrátka nenechala být? Nedokázal už jsem se znovu smířit s tím, že by se vrátila do mého života, i kdyby jen takhle. Dopis jsem naštvaně zmuchlal.
„Hej!" ohradil se Jyrki a sebral kuličku ze země. Začal papír pečlivě narovnávat. „Zcvokl ses?"
„To je Taimi."
Zarazil se uprostřed pohybu a zakolísal. „Proč..."
„Nevím. Ale její písmo poznám všude. Já ji učil psát."