Yö (2. intermezzo)
Já: Poznáte, kdo z nich to někam dotáhne?
Ty: Ne. Někdy vypadají nadějně a za měsíc po nich neštěkne ani pes, a někdy si jich ani nevšimneš, a oni se pak vynoří z ničeho jako velký hvězdy, Yö.
Já: A vy? Vkládal do vás někdo naděje?
Ty: Proč tě zajímají moje začátky?
Já: K tomu se dostanu, ale… obdivuju vás. Dostal jste se daleko a dostal byste se ještě dál, kdyby…
Ty: Když se to stalo, nemohl jsem sem chodit několik měsíců. Všechno mi připomínalo moji smečku. Ale když jsem to překonal, miluju to. Když se dostaneš příliš daleko, tak vidíš jen chamtivost a soutěživost. Ale koukni na ně. To je čiré nadšení a radost z rychlosti. Netvrdím, že je to tak u všech, ale tady prostě víc vidíš to druhý.
Já: Tak proč jste chtěl dostat Jyrkiho Järvinena na vrchol, když se vám to tam nelíbí?
Ty: Co? Aha… Myslím, že to Kevät špatně pochopil. On těmihle závody žije. Řekl jsem, že bych se s Järvinenem někdy rád projel, předal mu zkušenosti, ale nemluvil jsem o trénování jako takovým. Ten kluk by o to stejně nestál.
Já: Jo, to už vím. Když mu to Kevät řekl, poslal ho do háje.
Ty: Já jsem nad tím přemýšlel, protože ten kluk je osamělej, strašně osamělej. Ale nechci ho někam dostat, protože by tam nebyl šťastnej.
Já: A vy? Vy jste byl?
Příspěvky
10. Milý Jyrki
5. 9. 2022
Na dráze jsem si tě držela v dohledu. Normálně bych tě zřejmě předehnala, ale nechtěla jsem na zledovatělý ploše riskovat. Doufala jsem, že v kritický části se budeš bát víc než já, protože jseš míň zkušený. Já jsem věděla, co mí psi zvládnou, a tahle smečka navíc měla, jak už jsem při tréninku s nima zjistila, hodně rychlý instinkty. Tys nedávno nějakým způsobem přišel k vlastní smečce. Jak, to nevím, ale poznala jsem na nich, že jestli někdy závodili, tak to bylo hodně dávno. Kromě toho, tys vůbec nesoutěžil. Prostě jsi jen jel svým tempem. Nebo to aspoň do určitý chvíle tak působilo.
Pak jsi mě ale vyvedl z míry. Na nejrizikovějším úseku jsi zrychlil. Zrychlil. Jseš cvok. Tvým psům podkluzovaly tlapky, ale ty jsi uháněl dál. Chtěla jsem na tebe zakřičet, co provádíš, ale jestli ztratí tempo, tak tě aspoň líp předeženu. A pak se to stalo.
9. Milá Nooro
5. 9. 2022
Myslela jsem, že když dám na poslední slovo důraz, tak to bude stačit, abys pochopila, že o tebe teď nestojím, ale ty ses jen usmála a podala jsi mi talíř s namazanými chleby. Zas tak opilá, abych se pro něj nedokázala natáhnout sama, jsem nebyla. Očima jsem pátrala po Tuivovi, abych mu třeba nějak naznačila, že mě má odsud vytáhnout, ale mluvil se svým kámošem. Najednou se mu přímo před obličejem zjevila nějaká ruka.
Na které planetě se nacházíš, Yö? zeptala ses mě a znovu mi zamávala před očima. Odstrčila jsem tvoje ruce.
Já: Ty znáš mý jméno?
Ty: Jasně, každý tě zná! Yö Mäki, holka, která to jedno dotáhne daleko! Vím, že někteří říkají, že ses tu dostala z protekce, že Kevät by tě netrénoval, kdyby to neslíbil tvému otci, ale…
Já: Můžeš to nerozmazávat?
Ty: Ale bez vlastního úsilí by ses tak daleko nedostala! Obdivuji tvou cílevědomost. A když už jsme u toho, proč vlastně nemáš vlastní smečku? Promiň, že se tě na to ptám, ale slyšela jsem pár psovodů, jak si o tom povídají, protože každý dobrý psovod má vlastní smečku! Víš, sžije se s ni a…
8. Milá Leeno (podruhý)
4. 9. 2022
A já se tak strašně snažila dívat na něj, ale oči mi pořád sklouzávaly k tobě. Jak se kolem tebe vlnila sukně, jak ti prameny se sepnutých vlasů neustále padaly do tváře a já měla chuť ti je odhrnout, jen abych se tě mohla dotknout, jak bezprostředně ses smála… Jo, chvilku jsem na tebe dokázala jen koukat a proklínat tě, žes přišla.
Pak ke mně ale přistoupil Tuivo a já věděla, že je to tak správně. Jsem ráda, že se na mě moc nesnažil sahat, když tak jenom držel moji ruku a to bylo fajn, a zkrátka jsme si povídali. Vím, že jsem si nevybrala špatně, vím to, jenže když jste tam byli oba, tak jsem mohla porovnat, co cítím. U tebe to byl žár, vášeň, a to jsme spolu ani nemusely mluvit. U něj to byl prostě jen klid. Příjemný klid, ale když začal hrát ploužák, tolik jsem chtěla vyzvat tebe, hlavně když jsi po mě pokukovala.
7. Milý trenére (podruhý)
4. 9. 2022
Najednou mě to napadlo. Právě mi přiznal, že nejspíš neměl nikdy pořádný vztah. Není to tak, že bych ho úplně chtěla využít, ale když nebude vědět, jak to má vypadat, dokáže se mnou být. Alespoň na chvíli. A ty budeš spokojenej, protože nebezpečí jménem Leena bude zažehnáno. Postarám se o to, aby se všichni dozvěděli, že jsem s Tuivem. A koneckonců tím pomůžu i jemu. Líp zapadne, když bude mít za holku psovodku. Znovu jsem se na něj zadívala. Jo, uměla jsem si představit, že mu dám třeba pusu, kolem a kolem byl docela hezkej. Ty pronikavý oči, vystouplý lícní kosti, drobný nos, na pohled hebký vlasy, vypracovaná postava… A vlastně byl celkem milej. Divnej, ale alespoň zajímavej. Najednou mě slovy co je? vytrhl z myšlenek. Usmála jsem se na něj, jak nejlaskavěji jsem dokázala.
Já: A chceš poznat lásku?
Tuivo: Jednou ano, ale nejsem si jistý, jestli už jsem…
Nenechala jsem ho domluvit, protože jsem se bála, že by už lepší příležitost nenastala. Přistoupila jsem k němu a prostě mu přitiskla ústa na ty jeho. Lhal. Musel už někdy někoho líbat, protože mi to okamžitě začal oplácet. (No, tak tohle ti fakt popisovat nebudu, Keväte, ale ten mail to snese). Po malé chvilce se ale odtáhl.
Tuivo: Co to děláš?
Já: Ukazuju ti lásku. A líbilo se ti to.
6. Milá maminko
3. 9. 2022
Kevät: Mezi tebou a tou… Leenou Villainen něco je?
Já: Zatím ne.
Kevät: Zatím?
Já: Nebudu se tomu bránit. Proč tě to vůbec zajímá?
Kevät: Myslel jsem, že jsi na kluky.
Já: Tohle neřeším. Prostě se mi líbí, tak si nebudu nic nalhávat. Jo, chodila jsem s kluky, ale…
Kevät: Yö.
Já: No?
Kevät: To byly takový dětský lásky, ale teď… chceš to dotáhnout daleko, ne? Myslím se psy.
Já: Jasně, ale jak to s tím souvisí?
Kevät: V tomhle světě není na lásku místo. A i kdyby, není dobrej nápad si začít s holkou. Až budeš slavnější, novináři to budou rozmazávat.
Já (překvapeně): To mi jako budeš kecat do vztahů?
Kevät: Jestli chceš být fakt dobrá, tak ano, budu. Pochop, že chci pro tebe jenom to nejlepší.
5. Milá Leeno
3. 9. 2022
Ty: Psovodi uzavírají sázky na to, co tady v knihovně skoro každej den děláš. Asi nikdo netipoval, že píšeš maily.
Já (s nervózním smíchem): A co si myslí?
Ty: Že tu máš rande, že lžeš, když tvrdíš, že na čtení nemáš čas, že se schováváš před fanoušky…
Já: No, tak jim můžeš říct, že nikdo nevyhrál.
Ty: Asi tě otravuju, viď? Promiň, mám zafixovaný, že za váma můžu přijít na pokec kdykoli, ale ještě jsem žádnýho psovoda nepotkala takhle ve městě.
Z nějakýho důvodu jsem ale nechtěla, abys odešla.
4. Milý Tuivo (podruhý)
2. 9. 2022
Podívala jsem se na tebe a v tý chvíli mi bylo jasný, že takovou bolest, jakou jsi teď měl v očích, by nikdo nezahrál. Vydechla jsem a vzala tě kolem ramen. Třásl ses, a já najednou nevěděla, co říct nebo udělat. Nakonec jsem ze sebe dostala jenom jedinou větu. Vole, ty seš fakt ze sekty? A ty jsi s kamennou tváří mlčel. Nepotvrdil jsi mi to ani nevyvrátil, a já tak nějak věděla, že když budu naléhat, tak mě pošleš do háje. Po pár minutách ses prostě zvedl a odešel, a já na tebe později večer díky pár sklenkám úplně zapomněla. Teď na to ale zase myslím. Čím vším sis musel projít?
3. Milý Tuivo
2. 9. 2022
Víš, je to hrozně divný. Jsem tak zvyklá znát všechny lidi okolo psovodů včetně těch, co se tam motají třeba jen jednu sezónu, protože jsem je předtím potkala ve městě nebo tak, a protože je znají jiní psovodi. V podstatě mi to tak i vyhovuje, ale teď jsem potkala tebe a prostě nebudu klidná, dokud se o tobě aspoň něco málo nedozvím, dokud nebudu moct říct, že tě znám.
2. Milý trenére
1. 9. 2022
Jak už jsem ti popisovala, tak vůbec nevím, co se stalo. Prostě jsem jela jako střela, užívala si rychlost a s každým předběhnutým závodníkem získávala pocit, že můžem vyhrát. Cítila jsem spojení se saněmi, jako bychom ony, já a psi byli jedna bytost. Měla jsem všechno pod kontrolou, lyžiny pevně přiléhaly k zemi a tu prudkou zatáčku jsem sekla přesně tak, jak jsi mě učil, dost prudce na to, abych v ní neztratila vzácný čas, ale tak, abych ji zvládla. Až do samotného konce jsem z toho měla dobrý pocit. A pak se najednou svět otočil a já jsem tvrdě dopadla na zem. Sáně se převrátily a vyhekla jsem, když mi lyžina přejela nohu. Psy to smetlo trochu jemněji, jen na mě skoro vyčítavě koukali.
1. Milý neznámý
1. 9. 2022
Tak je to tady. Kdo by si před pár lety pomyslel, že by mě mohl čekat první opravdovej závod? A přitom už je to zítra. Jestli jsem nervózní? Natěšená? Vystrašená? No, všechno dohromady. Proč si myslíš, že bych tady seděla v knihovně a psala e-maily nikomu, kdybych nebyla? Já jen pevně doufám, že to doopravdy neodešlu. Ne, že by mi vadilo, že by někdo věděl, že se bojím, ale trenér mě varoval, že si musím začít střežit svoje soukromí. Pochybuju, že by někoho zajímala nějaká holka, co jede poprvý opravdový závod, ale co už.