Yö (2. intermezzo)
Já: Poznáte, kdo z nich to někam dotáhne?
Ty: Ne. Někdy vypadají nadějně a za měsíc po nich neštěkne ani pes, a někdy si jich ani nevšimneš, a oni se pak vynoří z ničeho jako velký hvězdy, Yö.
Já: A vy? Vkládal do vás někdo naděje?
Ty: Proč tě zajímají moje začátky?
Já: K tomu se dostanu, ale… obdivuju vás. Dostal jste se daleko a dostal byste se ještě dál, kdyby…
Ty: Když se to stalo, nemohl jsem sem chodit několik měsíců. Všechno mi připomínalo moji smečku. Ale když jsem to překonal, miluju to. Když se dostaneš příliš daleko, tak vidíš jen chamtivost a soutěživost. Ale koukni na ně. To je čiré nadšení a radost z rychlosti. Netvrdím, že je to tak u všech, ale tady prostě víc vidíš to druhý.
Já: Tak proč jste chtěl dostat Jyrkiho Järvinena na vrchol, když se vám to tam nelíbí?
Ty: Co? Aha… Myslím, že to Kevät špatně pochopil. On těmihle závody žije. Řekl jsem, že bych se s Järvinenem někdy rád projel, předal mu zkušenosti, ale nemluvil jsem o trénování jako takovým. Ten kluk by o to stejně nestál.
Já: Jo, to už vím. Když mu to Kevät řekl, poslal ho do háje.
Ty: Já jsem nad tím přemýšlel, protože ten kluk je osamělej, strašně osamělej. Ale nechci ho někam dostat, protože by tam nebyl šťastnej.
Já: A vy? Vy jste byl?
Příspěvky
30. Milý Jyrki (počtvrtý)
15. 9. 2022
A pak, pak jsi prostě odešel. Jen tak jsi zahodil do koše všechno, co jsi mohl mít. Kevät je bezva, ale dala bych všechno za to, aby mě trénoval Lari. A ty jenom tak odejdeš. Nechápavě jsem pohlídla na Keväta, ale on jen pokrčil rameny a vrátil se zase k tréninku. Ale nebylo mi to jedno, nedokázala jsem přestat myslet na to, že ti bylo úplně jedno, o co jsi přišel. Ale to nebylo všechno. Pořád mi v hlavě rezonovala ta věta, cos řekl. A myslíte, že je takhle šťastnej? Byla jsem takhle šťastná já, když jsem se snažila o vítězství a neměla čas na nic a nikoho? Zřejmě ano, bylo to tak správně. Ale proč jsem pořád pochybovala?
29. Milá Leeno (posedmý)
15. 9. 2022
Já: Co tě do háje žere?
Ty: Jako bys o tom nevěděla.
Já: Ale já vážně nic -
Ty: Yö. Měj se.
28. Milý trenére (počtvrtý)
14. 9. 2022
Po tom, co jsi mi řekl, že jsem jako tvoje dcera, tě prostě nechci zklamat. Proto tam pojedu a smířím se s tím, že už nikdy nic nebude stejné. Možná by mě život tady za rok za dva začal nudit, protože bych dosáhla úplně všeho, čeho tady dosáhnout jde. Možná by mě začal nudit mnohem dřív, a asi je dobře, že to tady opustím. Ale ten místní závod pojedu, ještě naposledy.
Nechci se předvádět ani si dokázat, že jsem vážně lepší než všichni psovodi odsud, chci s nimi prostě jen ještě jednou jet. Některý z nich znám odmala, přesně znám jejich styl, jejich silné stránky i slabiny, znám všechny psí smečky, každý šutr tohohle kousku světa. Možná to obrečím, ale fakt to potřebuju. Když jsem ti to navrhla, netvářil ses úplně nadšeně, asi ti to přišlo jako plýtvání času, peněz, sil, nebo co já vím, ale nebyl jsi proti. Že by ses konečně smířil s tím, že si o některejch věcech můžu rozhodnout sama? Nebo ses prostě jenom nechtěl hádat? To je asi vlastně jedno, každopádně jsi neprotestoval a já ten závod za tejden pojedu.
27. Milý Tuivo (posedmý)
14. 9. 2022
Ty: To už jsi taková celebrita, že ti chodí maily od fanoušků?
Mělo to být popíchnutí, ale v ten moment mě napadla asi trochu šílená myšlenka, ale na druhou stranu, proč by to měl být špatnej nápad? Tobě jsem věřila a věděla jsem, že i Jyrkimu můžu věřit. Minimálně to těžko někomu poví. Chtěla jsem se vám tím omluvit a odčinit všechno, co jsem řekla. A možná, možná to byl další malá šance, jak se k Järvinenovi dostat blíž.
Já: Vlastně ani ne. Ukážu vám to.
Byla jsem trochu nervózní, když jsme stoupali nahoru a po zaplacení sedali k počítači, ale odhodlaná to udělat. Nakonec jsem po krátkém zaváhání otevřela ten první dopis Nooře, protože to, co se s ní dělo, mi přišlo tak strašně vzdálený, a hlavně nechápu, proč jsem to tak hrotila. Ty ses okamžitě s pobaveným úsměvem začetl, Jyrki se na mě předtím podíval, jestli fakt může, ale pak začal číst taky a dokonce tě předběhl. Mlčel ale, dokud jsi nedočetl i ty, a ani pak nepromluvil, jen upíral pohled na desku stolu a přemýšlel.
26. Milý Jyrki (potřetí)
13. 9. 2022
Tuivo: Co?
Já: Jyrkimu. Kam jsi ho zavedl? Pryč, aby se ho náhodou nikdo nedotkl?
Tuivo: Už vím, proč byl tak rozhozenej, jestli jsi po něm takhle vyjela.
Já: Já jsem jenom chtěla být přátelská. Chtěla jsem se s ním projet, třeba mu dát nějaký rady, ale vůbec k tomu nedostala šanci. A ty ho vždycky zachráníš, jak se má pak postavit na vlastní nohy?
Tuivo: Vůbec nic nevíš, tak se do toho nepleť.
25. Milý trenére (potřetí)
13. 9. 2022
Já: Nechtěla jsem šokovat. Ani vlasy, ani tímhle. Chtěla jsem prostě jenom… být sama se sebou spokojená.
Ty: Miluješ ji?
Já: Ano.
Ty: Nechci ti stát v cestě. Ale je pravda, že si budeš muset vybrat. Bud ona nebo ten závod. Skloubit to nejde.
Já: Já vím. Říkala jsem jí to. Prý věděla, do čeho jde, a je s tím v pohodě. Vlastně díky ní jsem se rozhodla, že ten závod pojedu.
Ty: Každopádně někdy chci tu holku poznat.
Já: Proč?
Ty: Protože… ty jsi jako moje dcera, Yö. Nedělám to všechno kvůli tvýmu otci, nebuď blázen. Za ty roky jsem si tě fakt oblíbil. Ale nebyl jsem na tebe zlej proto, že bych chtěl, aby sis nekazila život. Bylo to proto, že jsem chtěl, abys byla prostě závodnice, nic víc. Protože neohlížet se na tvoje pocity mi přišlo o tolik lehčí. Ale přesně proto tě mám rád. Nedala ses.
24. Milá Leeno (pošestý)
12. 9. 2022
Ty: Chce po tobě, aby ses se mnou rozešla?
Já: To chtít nemůže.
Ty: Yö, ale já ti nechci stát v cestě. Jeď na ty závody.
Já: Necítím se připravená.
Ty: A budeš někdy? Já vím, že málokdo přeskočí hned na celou zemi, ale ty na to máš. A trenér to ví, jinak by ho to asi ani nenapadlo.
Já: Myslíš?
Ty: Vím. Přála bych si, abys byla úspěšná, protože i ty to chceš, nepletu se?
Já: Ano, ale… dochází ti, jak málo na tebe budu mít času? Prakticky žádnej.
Ty (položila jsi mi ruku na rameno a zadívala ses mi do očí): Yö, já jsem věděla, do čeho jdu. Jsi závodnice, fakt si myslíš, že jsem s tím nepočítala?
23. Milá maminko (podruhý)
12. 9. 2022
Kevät: Ani ne. Yö… chtěl jsem ti to podat líp, ale… jedeš příští celostatní závod.
Já: Cože?!
Kevät: Proto tu byl ten sponzor. Jedinej problém bylo startovný. Ale vyřešil jsem to.
Já: Počkej. Jak jsi vyřešil to určitě nechutně drahý startovný?
Kevät: Půjčil jsem si.
Já: Ty… Co?! Trenére!
Kevät: Slíbil jsem, že tě dovedu na vrchol a udělám pro to všechno.
Já: Počkej, ale já… nejsem na to připravená.
22. Milá Auri
11. 9. 2022
I přesto, že jsem na tebe byla milá, tě to sebralo. A možná, možná jsem byla moc tvrdá. Možná jsem tě měla prostě trénovat a počkat si, až na to přijdeš sama. Ale nebyla jsem taková. Nemohla jsem si brát peníze za to, že tě dovedu k závodění, a bez toho, abys závodila, jsem v psovodství neviděla smysl. Nebylo by to fér. Možná se alespoň chytneš něčeho jinýho.
21. Milý Tuivo (pošestý)
11. 9. 2022
A najednou jsem ti řekla všechno, o sponzorovi, o mým útěku do knihovny, o tom, že jsem celý týden netrénovala, o všem, na co jsem ještě neměla odvahu mluvit ani před Leenou. Tvářil ses, že mě snad ani nevnímáš, ale já věděla, že dobře posloucháš. Když jsem skončila, zvedl jsi hlavu od práce a soucitně ses usmál.
Ty: Ale nelituješ toho všeho, ne?
Já: Ne. Asi bych měla, ale zároveň se cítím tak… volná.
Ty: To je důkaz, žes to měla udělat.
Já: Těžko bude teď všechno stejný. Možná mě úplně odmítne trénovat.
Ty: Najdeš někoho jinýho. Yö, já vím, že je to pro tebe velká věc, ale jsem na tebe hrdej.
Já: Fakt?
Ty: Jasně. A Leena určitě taky.