Jiskra minulosti: Krystal ledu (3. díl)
Příspěvky
4. Má strach úplně stejně jako ty
4. 2. 2022
„Nedalo se si nevšimnout, že se s Jonim moc nemusíte. Vy jste si něco udělali?“
Leena se hlasitě uchechtla. „Myslí si, že lidi budou furt stejní. Ale sám není.“ Odmlčela se, a i když jsem věděl, že naráží na to, že Joni myslí, že je namyšlená, nenapadala mě žádná vhodná reakce. Naštěstí Leena pokračovala. „Myslí si, že jsem namyšlená, protože chodím s celebritou. Ale tak to není, já si Yö nevybrala proto, že je závodnice. Vlastně nevím, proč ti to vykládám,“ zasmála se.
„Věřím, že ji miluješ,“ odpověděl jsem upřímně. „Jinak bys sem nejela, když nevěříš, že to dopadne dobře.“
„Jo,“ zamumlala tak tiše, že jsem to spíš odhadl, než slyšel. „Já se prostě jenom snažím Yö neudělat ostudu.“
Přikývl jsem, i když to nemohla vidět. „Hele, každopádně, Joni se kvůli tomu, že zmizela i Auri, trápí taky. Nechcete hodit za hlavu, co se stalo nebo nestalo a kdo se změnil, a zkusit spolu teďka vycházet? Potřebujete se.“
3. Obdivoval jsem její moudrost
3. 2. 2022
„Gratuluju. Nevím, cos mu řekla, ale dosáhla jsi svého. Má tě radši, než mě. Tak si to užij.“
Taimi mě chytila za ruku. Nechtěl jsem ji držet, ale zároveň mi to pomáhalo, tak jsem předstíral, že je její stiskl moc silný, i když bych se jí rozhodně vysmekl. „Tuivo, neblázni. Já bych něco takového přece nechtěla. Nikdy jsem proti tobě nebojovala, protože náš vztah o tom není. Alespoň jsem si to myslela.“
„Tak proč je ke mně takovej? Já chápu, že to teď má těžký, ale…“ Zaváhal jsem. Nechtěl jsem, aby mě zase obviňovala, že s ní soupeřím.
„Já vím. Ke mně je jiný,“ uhodla. Zaťal jsem zuby. „Tuivo, já jsem ti to říkala. Učíš ho nenávidět sám sebe, ale Jyrki je naštěstí dost silný na to, aby šel svou cestou.“
„Ale co mám jako podle tebe dělat? Říct mu, že je tohle úplně v pohodě, že si má zůstat prokletý, a že ho budeme pořád zachraňovat a má před lidma ukazovat, jak teď vypadá?“ uchechtl jsem se.
Taimi se ale neusmála. „Ano, přesně tak.“
2. Někdo tu naději mít musel
2. 2. 2022
„Nenapínej nás,“ poprosil ji Joni, a zavrtěl se.
Leena přikývla a připadalo mi, že zbledla. „Ten výlet skončil, ale… Yö se nevrátila. Ani Auri. Mrzí mě to.“
Joni se nahnul dopředu, ať málem převrhl konferenční stolek. „Počkej, jako…“
„Jako že se nevrátily. Podle ostatních psovodů se šly dost pozdě večer projet samy a už se nevrátily. Hledali je, ale… stalo se to na místě se spoustou roklin. Kdo ví, jestli…“ Leena zavrtěla hlavou a protřela si oči. Došlo mi, že už se musela hodně naplakat. „Hledá je horská služba, ale…“
„Jo. Nenadřou se.“
„Kdo se ztratí v horách, jako by zemřel,“ odvětila Leena a natáhla se pro kapesník. Hlasitě se vysmrkala. Joni jen tiše seděl a zpracovával tu informaci. Cítil jsem jeho bolest stejně intenzivně jako svou vlastní. Auri byla skvělá kamarádka, ale pro něj to muselo být mnohem horší než pro mě. Nakonec se Joni trhaně nadechl a vyskočil na nohy. Upřel na mě zvlhlé oči.
1. Je přesně takový, jaký má být
1. 2. 2022
Taimi mě najednou nekompromisně popadla za ruku. „Jyrki, promiň, omluv nás na chvilku,“ prohlásila, pak se zhluboka nadechla a plynule přešla do udgunštiny. Pustil jsem Jyrkiho, abych se soustředil na to, co říká. „Rozumíš tomu, co ho učíš?!“ vyčetla mi zvýšeným hlasem. Jyrki na nás hleděl s pažemi založenými na prsou, ale poslušně dál šel vedle nás. „Učíš ho, aby se za to styděl, aby si myslel, že je zrůda! Ale není a ty to dobře víš.“
„On se tak ale vnímá,“ namítl jsem.
„Tak mu to vyvrať!“ vyštěkla.
„To nemá smysl. On teď potřebuje být v bezpečí, skrytý před světem. Chce čas, aby se srovnal s tím, že je divnej.“
„Není divný. Je přesně takový, jaký má být.“
Povzdechl jsem si. „Taimi, vážně. Znám ho a…“
„A myslíš si, že já ho neznám?“ odvětila o poznání tišeji. „Možná ho neznám tím způsobem, jako ty, ale znám ho jiným, který je stejně hodnotný.“
„Taimi, nech si ty sračky,“ zavrčel jsem. „Znáš ho pár měsíců.“
„Někdy je to více než dlouhá léta, to bys měl vědět.“
Mávl jsem nad tím rukou. „To je fuk. Prostě, já mu rozumím. U těch jizev mi taky nejde o to, že to vypadá hnusně, ale o to, že jsem poznamenaný. Teď už mi to až tak nevadí, ale v době, kdy jsem kmen nesnášel, mi to připomínalo, kým jsem. A myslím, že Jyrkimu vadí, že by i svět věděl, kým on je. On má tu kletbu svým způsobem rád, přijal ji jako svou svoji součást, ale nechce, aby tu část někdo znal.“
Taimi pokrčila rameny. „Možná. Nicméně ho nyní učíš, aby se sám sobě hnusil.“