Fénix ztracena: Atributy šamanů (1. díl)
Příspěvky
14. Protože jsem taky prokletý
14. 12. 2023
Ri, volal mi Ylermi! Zjistil, jak ty kletby fungují, jak byl…“ Vzápětí se zarazil, protože si všiml Tima. „Ahoj. Neviděl jsem tě z okna.“ Přelétl mezi námi pohledem.
„Hrajeme s Palem takovou hru, ve který kletby….“ Začal jsem, ale Palo mi položil ruku na rameno.
„Hej, Ri. On to ví.“
Pohlédl jsem na Tima. „Cože?“
„Vím to,“ potvrdil. „Protože jsem taky prokletý.“
Zamračil jsem se. „A ty… Palo…“
Palo se trochu nervózně zasmál. „Pojďte dovnitř. Oba dva.“
13. Chtěl mi pomoct
13. 12. 2023
„Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“
„Ne. Teď už to vidím. Měl jsi mě vážně rád.“
„Tuivo…“
„Mrzí mě to. Nebyl jsem na to ještě připravený. Podívej… na tom, co jsi cítil, není nic špatnýho.“
„Ale ublížilo ti to.“
„Protože jsi nevěděl, jak má tohle fungovat. Nevěděli jsme, co je láska a co ne, protože nás to šamani nikdy nenaučili. Vedli jen ty, kteří se podle nich milovat mohli. Ukazovali mi cestu pro mě a Taimi, ale i nám to začalo fungovat až dlouho po tom, co jsme se dostali z kmene. Šamani uměli tvořit manželství, ale ne skutečnou lásku. Nemůžeš za to o nic víc než já.“
Temnotou se zaleskl jeho úsměv. „Z chlapce, kterého jsem znal, se stal muž.“ Ta pochvala mě zasáhla více, než by měla. Říkal mi, že jsem dospěl. A možná měl pravdu.
12. Neakceptuješ, kdo jsi
12. 12. 2023
„Ale já nejsem prokletý.“
„Ne. Ne tak docela. Zkameněl bys, kdyby… Palo. Víš o tý ledový kletbě. Víš, že ji zastavuje láska. I na tu tvoji existuje něco, co ji zastavuje.“
„No, to by se docela hodilo.“ Snažil se znít nad věcí, ale hlas se mu třásl.
„Přijetí.“
Odkašlal si. „Prosím?“
„No, Taika to nerozvádí. Ale myslím, že vím, o co jde. Ty jsi…“ Bylo to těžké říct nahlas. „Tolik přijímáš ostatní. Toleruješ je, toleruješ všechno. Toleroval jsi Joniho, i kdyžs asi chtěl být tehdy jenom se mnou, toleruješ, kdo jsem, že jsem se ti tak dlouho neozval…“
„Ale to ty taky.“
Zahřálo mě to u srdce, ale teď na to nebyl prostor. „Ale netoleruješ sebe.“ Na druhé straně bylo ticho, tak jsem pokračoval. „Snažil ses ignorovat existenci tý kletby. A neakceptuješ, kdo jsi. Že jsi gay. Neakceptuješ, že to, žes nebyl dost dobrej pro svou rodinu, neznamená, že nejseš dobrej pro nikoho. Protože pro mě jsi.“
11. Podívej se na nás
11. 12. 2023
„Tahle věc,“ kývl jsem k jezeru. „Se stala, když jsi byl malej. Umíš to ovládat mnohem víc, než si myslíš.“
Pomalými kroky se vrátil k jezeru, i když do něj stále neponořil dlaně. Následoval jsem ho. „Udělali jsme tehdy špatné věci a nikomu o tom neřekli, protože jsme se báli. Podívej se na nás. Vytvořil jsem prokletý jezírko, nechali jsme Tuiva v tý rokli, zklamali jsme svý rodiče. Jestli udělám ještě nějakou chybu, nevím, jestli to zvládnu. Vím, že jestli se mám s tou mocí někde vyrovnat, tak je to tady, ale mám strach.“
„Byli jsme děti. Teď už chyby neděláš.“
S vůbec ne pobaveným úsměvem zavrtěl hlavou. „Tobě se to řekne, kámo. Nikdy jsi nic neudělal pořádně špatně. I toho Tuiva jsi ve výsledku zachránil.“
Oplatil jsem mu neveselý úsměv. „Zklamal jsem svoji ženu. Odmítl jsem své dítě.“ Překvapeně na mě pohlédl. „Laura otěhotněla. Se mnou, pochopitelně. Dávali jsme pozor, ale…“
„Detaily nepotřebuju,“ ušklíbl se.
„A já jsem jí řekl, že to dítě nechci.“
„Fajn. A co je na tom špatnýho? Ne každý chce být rodič.“
„Že teď bych ho chtěl,“ hořce jsem se zasmál. „Ale je pozdě.“
10. Jak dlouho v tomhle chcete pokračovat?
10. 12. 2023
Rozhodl jsem se nechodit kolem horké kaše. „Odcházíme. Já, Jyrki a Taimi. Ale tentokrát…“
Odfrkla si. „Tentokrát to má dobrej důvod, co?“
„Ano. Auri, poslouchej. Já a Taimi…“
„Jestli je to všechno, tak můžu zase jít. Ne, nic si nedám,“ pronesla. Druhá věta byla mířena mladé a očividně trochu vyděšené servírce. Věnoval jsem jí úsměv.
„Ještě si vybíráme.“
„Ne, to teda nevybíráme,“ namítla Auri.
Potřásl jsem hlavou. „Ty fakt nechceš znát ten důvod?“ Obrátil jsem se k servírce. „Přijďte za chvilku, prosím.“ Přikývla a nejspíš docela ráda odběhla.
„Zeptám se na to Jyrkiho.“
9. Nedokáže milovat bezpodmínečně
9. 12. 2023
Trpce se usmál. „Ale Nea nedokáže milovat bezpodmínečně. Prostě tě nedokázala mít ráda, když jsi k mí ty nic necítil. Proto se tě dokázala tak snadno zbavit.“
Povzdechl jsem si a vyslovil své myšlenky. „Mrzí mě, že jsi kvůli tomuhle zjistil, že tě nemiluje.“
Rychle zamrkal, jako by chtěl rozehnat slzy. „Upřímnost k sobě, nezapomeň. Tak trochu jsem to tušil. Jsem rád, že to vyšlo najevo.“ Povzbudivě jsem mu stiskl rameno a uvědomil si, že je mi Pasi den ode dne bližší a Nea vzdálenější. Samozřejmě jsem si chtěl vyslechnout její verzi, ale jak jsem ji mohl zachránit svou láskou, když žádná nezbyde?
8. Vyslechneš si mě ještě?
8. 12. 2023
„Nechci. Snažím se ti říct, že naše životy už nejsou slučitelný.“
„Ri…“
„Ne. Už se nebudeme vídat. Jen u rozvodu.“
„Rozvodu?“
„Musíme oficiálně ukončit naše manželství. Stejně by to bylo nesprávný, když sis vzala Jokiho. Manželství uzavřené v kmeni sice právně neplatí, ale…“
„Jdi do prdele s právem. Nechci… tohle nechci. Chci být s tebou.“
„I když ti kazím tvoje sny?“ řekl jsem jí uštěpačněji, než jsem měl v úmyslu.
„Nekazíš, jenom…“ Zhluboka se nadechla a položila mi ruku na rameno. Ucukl jsem, ale když to zkusila znovu, nechal jsem ji. Pořád jsem ji miloval. „Víš, mohl bys žít s náma. V kmeni.“
Uchechtl jsem se. „Já?!“
7. Vůbec se mi to nelíbí
7. 12. 2023
„Tady Tuivo,“ ozval jsem se. Taimi něco řekla, ale nedokázal jsem to vnímat. „Podívej. Jsem ti strašně vděčnej za všechno, co jsi pro Jyrkiho udělal.“
„Ale?“ ozval se v telefonu odměřený hlas.
„Ale tvoji pomoc fakt potřebujeme.“
„Skvělý, ale já nepotřebuju tu vaši.“
„Zaplatíme ti.“ Jyrki mě zatahal za paži, ale ignoroval jsem ho. Ignoroval jsem i to, že ho Taimi bere kolem ramen a někam ho vede. Vyřeším to s nimi později.
„To je hezký a uvítal bych to, ale o peníze nejde. Prostě je mi nějaká válka ukradená, jasný?“
„Jak ti to může být ukradený?“ Pak jsem si vzpomněl na jednu z mála informací, které jsem o něm věděl. „Vždyť tvoje holka je taky z kmene.“
Na druhé straně bylo chvíli ticho. Zaskočil jsem ho. „Není to moje holka. A tohle je dávná minulost.“
6. Až si to přečteš, pochopíš
6. 12. 2023
Jeho slova mě zasáhla víc, než by zřejmě měla. Možná měl pravdu, dávalo by to smysl. „Promiň. Vím, že se snažíš. Vyprávěj mi něco o době, kdy jsme si byli blízcí.“
Byl jsem si tolik jistý, že přijde s nějakou dojemnou nebo legrační historkou, že mě vyvedlo z míry, když rozvážně zavrtěl hlavou. „Bojím se, že to nějak vyruší to kouzlo. Že si vzpomeneš.“
Protočil jsem oči. „Tak si vzpomenu, že na mě zaútočili ptáci. To je toho.“
„Ne. Ty to nechápeš. V noci ses budil s křikem. Počůrával ses.“
„To jsem vědět nepotřeboval.“
„Snažím se ti říct, že to bylo fakt zlý.“
„Ale i tak. Traumata se dají řešit i jinak, než že je vymažeš. Což ani nevyšlo úplně.“
„Nechci ti ublížit.“
„To už jsi udělal.“
5. Tohle se mi vymyká z rukou
5. 12. 2023
Zamračil jsem se. „Palo. Myslím to vážně. Musíš vrátit ten krystal, nejlíp hned.“
„Ne. Já… já je totiž vytvářím.“ Zamračil jsem se. Vzal misku, napustil do ní vodu a ponořil do ní ruku. „Zkus nepanikařit.“
Věděl jsem, co přijde. „Nebudu. Strávil jsem v tom kameni pár týdnů dole v jezeře.“
Cukl sebou a kámen, který mezitím tvořil v misce, se rozpadl. „Cože jsi?“
„Laura mě vysvobodila.“